Čas jen pro mě

Reginald Kenneth Dwight (Elton) se narodil 25. března 1947 do rodiny Dwightových v Pinneru (Londýn). Tam mladík studoval, ale k maturitě nedošel. V sedmnácti opustil školu a nastartoval hudební kariéru.

Zázračné dítě

Elton začal s hrou na klavír už ve svých třech letech, o rok později dokázal zahrát různé písničky zpaměti a vystupoval na rodinných oslavách. Když v sedmi letech přišel do hudební školy, všichni se na něho dívali s otevřenou pusou, „že v tak nízkém věku dokáže zahrát několikastránková díla německého hudebního skladatele Händela,“ vzpomínal na něj jeden z jeho pedagogů. V jedenácti letech byl přijat ke studiu Královské hudební akademie.

Hudební nadání zdědil po svém otci Stanleym, který byl poručíkem královského letectva, a pro syna si představoval solidní zaměstnání, měl se stát bankovním úředníkem. Stanley Dwight hrál na trumpetu v poloprofesionální kapele Bob Millar Band, se kterou vystupoval na vojenských slavnostech a bálech. Vztah se synem nebyl ideální. Měli mezi sebou neshody a často se hádali. Sám zpěvák přiznává, že bizarní a divoké oblečení na koncertech mu pomáhalo odpoutat se od vzpomínek na dětství.

Trnitá cesta

Od šestnácti let hrál budoucí profesionální hudebník v mnoha doprovodných kapelách, ale i po hospodách a barech za pár drobných. Poté, co založil se svými kamarády hudební skupinu Bluesology v roce 1964, si přivydělával psaním písní pro zavedené umělce, protože jeho kapela mu moc slávy, ani peněz nepřinášela. O dva roky později přijal nabídku společnosti Liberty Records napsat song pro sebe. První skladba vznikla na podnět textaře Bernie Taupina, pozdějšího blízkého spolupracovníka.

Změna přišla v roce 1972, kdy se nechal Reginald Kenneth Dwight úředně přejmenovat na Eltona Herculese Johna, přičemž prostřední jméno Hercules používá jen zřídka. Otázkou zůstává, co ho ke změně jména vedlo, jestli touha odstřihnout se od rodiny, či snaha zalíbit se publiku. Každopádně to byla dobrá volba, protože už od roku 1973 se jeho skladby umisťují na předních příčkách hudebních žebříčků.

Otevřené přiznání

Když se veřejně přiznal nejprve k bisexualitě, později k homosexualitě, přišel po rychlém vzestupu ještě rychlejší pád. Po hitu Don’t Go Breaking My Heart, který vydal v roce 1976, byl značně vidět ústup Eltonovy popularity. Přidaly se k tomu zdravotní potíže, vypadaly mu vlasy, proto pak podstoupil jejich transplantaci. Homosexualita není jediná věc, o které Elton John otevřeně mluví. Od osmdesátých let se výrazně angažuje v boji proti AIDS. Jak sám říká:

„Vyspal jsem se s půlkou Ameriky a jsem HIV negativní. Měl jsem z pekla štěstí a je mou povinností dluh splácet.“

Jako mnohým jeho kolegům z hudební branže, ani jemu se nevyhnula závislost na alkoholu a drogách. Mj. holdoval šňupání koksu. V osmdesátých letech se účastnil anonymního setkání alkoholiků v Los Angeles a absolvoval i drsnou odvykací kúru, díky níž se ze závislostí vyléčil. V druhé polovině osmdesátých let pak přišel jeho comeback a s ním i respekt a uznání.

Životní partner

Koncem 60. let se Elton zasnoubil se svou první láskou, sekretářkou Lindou Woodrow. Plánovali svatbu, ale k ní nedošlo. Zpěvák v rozhovoru pro časopis Rolling Stones připustil, že je bisexuál. Přesto se v roce 1984 oženil s Němkou Renatou Blauel. V tisku se objevovaly spekulace, že sňatek je jen zástěrkou Eltonovy homosexuality. Manželství vydrželo čtyři roky. Začátkem devadesátých let přestal Elton John svou orientaci tajit a veřejně podporoval legalizaci sňatků lidí stejného pohlaví.

Jeho životním partnerem je kanadský filmový producent David Furnish, se kterým od roku 1993 tvoří pár. 21. prosince 2005 vstoupili do registrovaného partnerství a o 9 let později, když Velká Británie povolila sňatky homosexuálů, se v ten samý den stali manželi. Společně vychovávají dvě děti, které jim porodila dosud utajovaná náhradní matka, syny Zachara a Elijaha.

Hvězda první velikosti

V roce 1988 vyprodal celou Madison Square Garden a o rok později se s albem Sleeping with past vyšvihl mezi světovou hudební elitu, kde se drží dodnes. Ve spolupráci s Berniem Taupinem záhy po smrti lady Diany vznikla skladba Candle in the Wind, která zazněla na jejím pohřbu a stala se nejvíce prodávanou písní v hudební historii.

„Nejlepší věc na rokenrolu je ta, že někdo jako já se může stát hvězdou.“  

V současné době pod režijní taktovkou Dextera Fletchera byl natočen životopisný film Rocketman. Snímek představuje celý život této hvězdy jako jednu velkou show. Elton John má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, voskovou figurínu v londýnském muzeu Madame Tussaud a byl pasován královnou do rytířského stavu. 

Obdržel několik cen Grammy, první v roce 1987. Skladba Can You Feel To The Love Tonight získala v roce 1995 Golden Globes za nejlepší originální píseň a ve stejném roce i Academy Awards.