Čas jen pro mě

„Je to mimořádně silná, energická a vášnivá žena – německá Messalina,“ referuje o ní dobový kronikář Aeneas Silvius Picolomini. Na druhou stranu je to i nesmírně schopná, intrikující politička a vzdělaná polyhistorička. Však byla i alchymistkou! Prostě – dáma navýsost renesanční, která se stala nejen milenkou a manželkou krále Zikmunda Lucemburského. O jejich neobyčejném erotickém vztahu bylo též známo, že si navzájem dohazovali milence i milenky.

Co víme o jejím původu?

Hrabata Celská pocházejí ze Štýrska, kde měli své statky na řece Savině. Hrabství Celské se pak velice rychle vzmáhá i majetkově: vzniká pompézní území, kam spadá i část dnešního Slovenska. Hrabata Celská mají úzké vazby s tehdejšími aristokratickými špičkami Evropy, zejména tedy s císaři.

Pro nás je podstatné, že hrabě Heřman II. byl důvěrným přítelem Zikmunda Lucemburského; bojoval s ním roku 1396 u Nikopole, kde mladému králi Zikmundovi zachránil život. Však byl za svoje služby patřičně oceněn významnými lény – a nakonec je i Zikmundův druhý tchán! Jeho dceruška Barbora Celská, opravdové „kvítko z čertovy zahrádky“, byla císaři Zikmundovi přestavena roku 1408 – a brzy se konaly slavné zásnuby i svatba.

Svatba krále Zikmunda a hraběnky Barbory

Nevíme přesně, kdy se Barbora narodila. V době sňatku s poživačným Zikmundem, který se teď podruhé žení plných šestnáct let po smrti první manželky, mohla mít zhruba tak třináct roků. Barbora je tedy minimálně o celé čtvrt století mladší než Zikmund – leč ten jistě mladičké a „odedávna“ též nesporně živočišné hraběcí princezničce nesmírně imponuje. Do jeho náručí se proto vrhla s plnou vervou.

Jejich spojení bylo až fatální: typicky mocichtivý a ctižádostivý Lucemburk má náhle vedle sebe nejen skvělou erotickou partnerku, ale také výtečnou politickou souputnici (Barbora má výtečné vzdělání a učí se velmi rychle!) z rodu významné šlechty. Je brzy vyhlášená svou „zaťatou“ a nekompromisní rodovou tvrdostí, touhou vlastnit a vládnout, ale také nekonečnou erotickou vášnivostí a poživačností.

A tohle všechno jsou vlastnosti Zikmundovi tak blízké! Stejně jako on je i rod Celských uvyklý na divoký a nevázaný život, doslova závislý na bezbřehých radovánkách, čímž „…připomínali tak trochu italské Borgie…,“ míní historik Čechura. Zikmundova novožena Barbora Celská se rozhodně ani v oblasti vášní nedá zahanbit!

Vášeň „na druhou“

„Chtivost moci byla u ní spojena s tělesnými vášněmi, jež se projevovaly prudkou smyslností a značnou sexuální aktivitou,“ hodnotí poněkud kulantně docent Jaroslav Čechura. Je nad slunce jasné, že jejich společný život je prodchnut sexuální nevázaností. Zde však už zasáhla dosud nebývalá renesanční „emancipovanost ženy“, protože nejen Zikmund si – vedle své manželky – ponechal svůj divoký předmanželský život milenecký, nýbrž také divoká Barbora střídá jednoho milence za druhým! Mezi ty nejznámější patří zajména Fridrich Hohenzollerský, Arnošt Habsburský a nebo třeba „obyčejný“ rytíř Jan z Wallenrodu. A mnoho dalších...

Ale pozor! Královský manžílek Zikmund nejenže nežárlil – on prý jí dokonce sám dělal dohazovače! „Cizoložník promíjel cizoložnici,“ komentuje dobový vzdělanec (a pozdější papež) Eneáš Silvius Pocolomini.

Nejkrásnější dobový pár

Sám Silvius musí přiznat, že tihle dva jsou „nejkrásnější manželskou dvojicí“ své doby. Nejen Zikmund je krásným mužem, ani Barbora si s ním pohledností nikterak nezadá. Mladičká hraběnka vyniká neobyčejnou tělesnou krásou, je štíhlé postavy, má bělostnou pleť a několik pikantních pih… a to zdaleka nejen v obličeji!

Přestože jejich manželství (tedy z našeho „suchopárného“ etického pohledu) příliš neklapalo, zpočátku si ji Zikmund nesporně užíval, neboť již necelý rok po svatbě (roku 1409) se jim narodila dcera Alžběta, poslední legitimní Lucemburkovna. Další děti už spolu neměli. Však ani jejich vzájemné vztahy nevynikaly přílišnou „manželskou“ ani panovnickou harmonií. Barbora totiž neustále intrikuje a taky má pěkně prořízlou pusu.

Mezi vyhnanstvím, vězením a trůnem

A tak je třeba roku 1419 Barbora oficiálně – i s dcerou – vypovězena od dvora, prý: za „…nevhodné řeči“, jež Barbora v Zikmundově přítomnosti (a snad i za jeho zády) pronesla. Nic to však neměnilo na faktu, že Zikmund s ní i nadále počítá (možná se mu i fyzicky stýskalo?!), neboť je povolána zpět ke dvoru a do Čech ještě téhož roku.

Otázkou ale zůstává, zda s ní manžel a král i nadále počítá jako se spoluvládkyní, neboť zatímco je uherskému králi Zikmundovi dne 28. července roku 1420, v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, vložena na jeho hlavu pomazanou svatováclavská koruna českých králů – manželku z korunovace vyjme. V té době už je Barbora nejen uherskou královnou, ale nosí i korunu římskou, kterou jí po boku Zikmunda nasadili roku 1414.

Otrávila svého muže?

Od pražské korunovace se vztahy mezi královskými manželi evidentně vyvíjejí odstředivě, neboť když panovník odjíždí roku 1434 do Říma, kde bude záhy korunován císařem římským, Barboru Celskou opět nejenže nebere s sebou – on ji dokonce ani „po dobu svojí nepřítomnosti“ nepověří dočasnou správou země.

A když později umírající (někdo hovoří o podivné nemoci, někdo sází na otravu!!!) Zikmund odjíždí na Moravu, den před svou smrtí dá ve Znojemském hradě uvěznit svoji ženu Barboru i jejího bratra. Prý se ho pokoušejí otrávit. V noci však císař umírá a ráno Barboru, které se nic neprokáže, pouštějí na svobodu. Barbora se pak snaží všemi prostředky získat český trůn, ale má příliš silné protivníky, a nepomůže jí ani podpora významného českého šlechtice, jejího milence Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Umírá 11. července roku 1451 na svém hradě Mělník, kde v posledních letech intenzivně provozovala alchymii.