Čas jen pro mě

Spoustu let před tím, než se proslavil jako filmový herec, se pod svým rodným jménem Carlo Pedersoli věnoval vrcholovému sportu.

Sportoval, aby mohl jíst, co chtěl

V letech 1952 a 1956 se dostal dokonce na olympiádu, kde jako plavec ve volném stylu na 100 metrů postoupil až do semifinále. Tehdy to pochopitelně ještě nebyl hřmotný chlapík s velkým břichem, ale vysportovaný krasavec, který své tělo mučil nepřiměřenými dávkami tréninků.

Ne snad proto, že chtěl být nejlepší, hlavně se snažil kvůli své zálibě v kouření a jídle vykompenzovat svůj ne úplně zdravý životní styl.

„Fazole jsou moc dobrá věc. K jídlu mám vášnivý vztah, ostatně vážím 140 kg!“ prohlásil 194 cm vysoký Bud v období, kdy už pro něj cvičení nebylo prioritou.

Živil se i jako dřevorubec

Stejně jako jeho budoucí ženu Mariu Amato očarovalo jeho svalnaté tělo i filmová studia. První příležitost dostal už v roce 1951 ve filmu Quo vadis, kde jeho jediným úkolem bylo ukázat sílu a bicepsy ve zbroji římského vojáka.

Po tomto krátkém mihnutí se před kamerou samozřejmě nezačaly zvonit telefony s dalšími nabídkami na role. Bud se proto rozhodl zkusit štěstí v Jižní Americe. Živil se tam například jako dřevorubec, prodejce aut, nebo jako pomocník na stavbě dálnic. Jelikož ho to ale celou dobu táhlo k hudbě, sbalil si po dvou letech kufr a vrátil se do Itálie, aby se vydal na dráhu hudebního skladatele.

Druhá šance

Osud tomu ale chtěl jinak. Jednoho dne opravdu zazvonil telefon, ale jelikož zrovna nebyl Bud doma, přiložila si k uchu sluchátko jeho žena Maria. „Vypadá Bud stále jako těžká váha, jako když plaval?“ zeptal se jí režisér Giuseppe Colizzi. „Teď vypadá jako zápasník,“ odpověděla Maria, čímž napomohla svému manželovi k obnovení jeho filmové kariéry.

Nemalý podíl na získání dalších rolí měly samozřejmě jeho kilogramy a vzhled rozzuřeného býka. Ty zajistily Spencerovi slávu a práci na dalších 30 let. Příjemným bonusem pak bylo doživotní přátelství s filmovým kolegou Terencem Hillem.

Pral se jen ve filmech

I když se rozený Ital choval před kamerou jako slon v porcelánu a nikdy nešel daleko pro ránu, ve skutečnosti byl Bud Spencer klidný a vyrovnaný člověk. „Vlastnosti Bambina (tj. jméno Budovy filmové postavy) netvořily součást mé povahy, protože nejsem násilník. Na rozdíl od některých mých kolegů jsem se pral, abych bránil slabší, a to bez krveprolití,“ řekl o své velké roli Spencer, který si byl dobře vědom, že kvůli svému vzhledu mohl u lidí budit respekt, úctu, ale i strach.

Na romantiku si nepotrpěl

Kromě toho, že byl Spencer své ženě, která mu postupně porodila tři děti, celý život věrný, byl i velice pozorný a galantní. „Bud nebyl z těch, kdo by vymýšlel romantické večeře nebo kupoval růže. I naše líbánky trvaly jen tři dny… Neobtěžoval se ani otevírat poštu a platit složenky. Ale taky nikdy nešel s jinou herečkou ani na kávu!“ zavzpomínala Maria na muže, s nímž strávila krásných padesát šest společných let. Po jeho smrti zdědila majetek v přepočtu několika miliard korun.

Poslední rozloučení

Bud Spencer zemřel stářím 27. června 2016. „Věřím na posmrtný život. Uvidím, co bude, až si mě Pán zavolá. Jestli tam přijdu a nenajdu tam nic, tak se vážně rozzlobím a budu zlý!“ žertoval herec, na jehož pohřeb samozřejmě dorazil i Terence Hill, který neskrýval slzy dojetí:

„Byli jsme snad jediný filmový pár, který nikdy neměl spory. Bud byl úžasný, hodný člověk. Jsem zdrcený, ztratil jsem nejdražšího přítele. Odpočívej v pokoji, kamaráde.“

Co jste o Budovi (zřejmě) nevěděli

⇒ Narodil se 31. října 1929 v Neapoli.

⇒ Vystudoval práva.

⇒ Jako první Ital v historii zaplaval 100 m kraula pod jednu minutu a dvanáctkrát se stal mistrem Itálie.

⇒ Za western Pravá a levá ruka ďábla z roku 1970 inkasoval v přepočtu půl milionu korun.

⇒ Spencer byl náruživým vynálezcem. Měl patent na speciální loveckou pušku nebo kartáček na zuby.

⇒ Se svou ženou Mariou, dcerou italského režiséra Giuseppa Amata Vasatura, se oženil v roce 1960. Měli spolu tři děti, syna Giuseppe (1961) a dcery Cristianu (1962) and Diamante (1972).