Čas jen pro mě

Veselý bohém

Dům, kde měl Picasso ateliér. (zdroj: Wikimedia Commons)

Malířova pracovna v Bateau-Lavoir byla ve vzpomínkách Pablovy milenky něco jako strašidelný hrad: „Picassův ateliér byla záležitost sama pro sebe! Veliký železný kbelík na špínu, nevídaných rozměrů, byl stále plný špinavé vody, že až přetékal. Poloshnilé parkety pokrývaly podlahu malého pokoje nazývaného jako svatyně...“

I Pablovi přátelé potvrdili, že to u něj vypadalo jako po výbuchu. Většinu svých dní žil umělec mezi stohy papírů, složenek, pláten, prázdných lahví od vína a drobků pečiva.

Když bylo léto a v jeho proskleném ateliéru stoupla rtuť v teploměru takřka do tropických výšin, odhodil Pablo téměř všechny své svršky.

„Nezřídka se Picasso se svými přáteli zařídil co možno nejpohodlněji. Přijímali pak své návštěvníky polonazí, nechci-li říci naplno, že byli oděni pouze kouskem látky převázaným přes boky,“ poodhalila ze Španělova soukromí jedna z jeho expartnerek, která se také nebála prozradit, že byl Pablo závislý na opiátech.