Čas jen pro mě

Jednotlivé kapitoly nové knihy Vztahy, 7 + 1 osudových omylů – například Nejsme si rovni, Kdo může za naše štěstí nebo Jak rozpůlit dítě – doplňuje osobní pohled autorky, doporučení a cvičení, schémata, tabulky, filmy a odkazy na další, podrobnější zdroje.

S Danielou Kovářovou jsme si mj. povídali o tom, jak se z právničky stane spisovatelka.

Co mají vaše práce – právo a psaní knih společného?

„V advokátní praxi jsem vyslechla tisíce více či méně nešťastných a bolestivých osudů klientů, jimž jsem pomáhala. Dříve jsem byla i trestní obhájkyní, posledních deset let se věnuji rodinnému právu, které vyžaduje vedle právního základu i znalost psychologie, terapie, emocí a vyjednávání. Dobrý advokát s příběhy pracuje a překládá je soudu do jazyka, který je pro ně srozumitelný. Podobné je to v pedagogice, což je moje další aktivita. Příběhy posluchače zaujmou mnohem víc než suchá teorie.“

Jedna z kapitol se jmenuje Nejsme si rovni – není to v dnešní trochu hysterické době velmi odvážné tvrzení?

„Rovni si jsme podle práva a před soudem, ale nikoliv v mezilidských vztazích. Tam platí docela jiná pravidla vztahové komunikace. Naprosto výjimečně spolu žijí dva stejně krásní, moudří, výkonní partneři, mezi nimiž panují sportovní a rovnocenné vztahy. Většinou má jeden trochu víc něčeho, po čem touží ten druhý. Může jít o atraktivitu, jistotu, finance, zázemí, pochopení či cokoliv jiného. Kdo víc touží, kdo víc potřebuje, ten je pak závislejší, kdo cennější platidlo má, ten je silnější a má větší vliv. To vše se promítá v komunikaci a ve vztazích. Abychom si byli rovni, potřebujeme umět stanovit hranice, říct druhému NE. Což je mimochodem další velký problém nejen v partnerských, ale obecně v mezilidských vztazích.“

Je rozdíl mezi důvody rozvodu u manželského páru třicátníků a čtyřicátníků?

„Vzhledem k tomu, že lidé dnes uzavírají manželství později, rozvádějí se ve vyšším věku než dříve. Kdysi, když se brali lidé velmi mladí, brzy po doražení zletilosti, často neznali jeden druhého a nevěděli, co od života čekají. Dnes jsou společenské a vztahové zvyklosti jiné. Do manželství lidé často vstupují po delším společném soužití. Není výjimkou, když už pár má děti. Jsou starší, zkušenější, vzájemně se znají a vědí, co od druhého mohou očekávat.“

A jsou i rozdíly v chybách, které takové páry dělají?

„Vidím to jinak. Nejčastěji se rozvádějí bezdětné páry, nicméně chyby ve vztazích dělají stejně mladší i starší ročníky. Nejčastější uváděnou příčinou je ‚rozdílnost povah a zájmů‘, jenomže pod tím pojmem se skryje kdeco. Většina lidí nemá zájem ‚prát špinavé prádlo na veřejnosti‘, a protože se o dětech a o majetku rozhoduje v jiných sporech, rozvody dnes nebývá dlouhé ani příliš sporné. Spor se přesouvá do jednání o dětech. Když dvojice děti či jiné závazky nemá, je vše jednodušší.“

Knihu Daniely Kovářové Vztahy. 7+1 osudových omylů vydalo nakladatelství Pragma. Koupit ji můžete u svého knihkupce nebo na booktook.cz.

Která z takových manželství od rozchodu nakonec ustoupí – a proč?

„Velmi ocením, když se klient přijde zeptat ještě předtím, než rozjede první právní kroky. Často mají klienti zkreslenou představu o tom, jak funguje právní vyřešení rozvodu, jak se rozhoduje o péči o děti nebo o majetku. Třeba rodič, který prvních pět let pečuje sám o děti, si myslí, že mu soud automaticky děti svěří do péče. Anebo manžel, který pořídil rodinný majetek ze svého příjmu, zatímco jeho manželka byla s dětmi nebo studovala, očekává větší podíl vypořádacího podílu společného jmění. Když pak klient dostane souhrnnou informaci, jak na jeho problém pohlíží právo, někdy se nakonec rozhodne se nerozvádět.

Někdy za mnou přijde jeden z manželů, který je již rozhodnut z manželství odejít, zatímco druhého to vůbec nenapadlo. Klient pak od advokáta očekává formální vyřízení rozvodu, ale nedojdou mu vztahové a psychologické okolnosti. Druhý manžel může být velmi raněn, není na rozvod připraven, může se mstít, sáhnout si na život, do sporu zatáhnout děti či rodinu. Dobrý advokát je i terapeut, proto vedle právních rad poskytuje klientovi vztahovou podporu. A lidé někdy kladou přehnaný význam rozumu a exaktním informacím, zatímco emoce a vztahy opomíjejí.“

Přichází podle vás s věkem moudrost?

„To vždycky neplatí. Záleží na zkušenosti a schopnosti učit se, uvědomovat si vlastní limity a chápat, že lidský život se neodehrává ve vzduchoprázdnu, ale v interakci s druhými lidmi. Obvykle nelze odhadnout, jak se druhý zachová. Ani nejlepší manipulátoři neumí zařídit, aby se ostatní chovali podle jejich pokynů a přání. Na druhé straně má naše jednání vždycky vliv na ostatní, svým chováním ostatní ovlivňujeme. Stačí proto malá změna u jednoho partnera, aby ovlivnila partnera druhého. Někteří lidé tvrdí: ‚Ona se nikdy nezmění.‘ Nebo ‚On je jako balvan, nic s ním nehne, on už je takový.‘ Vztah se ovšem dá měnit a vylepšovat vždycky.“

V knize Vztahy, 7 + 1 osudových omylů, je jedna kapitola o štěstí. Co činí vás osobně šťastnou?

„Moje generace se musela učit, jak se nestydět za své drobné radosti a pravidelně si je dopřávat. Mně činí radost procházky v lese, jóga, čtení knih, sledování filmů, masáže lávovými kameny a zejména společné jídlo s rodinou a s dětmi.“

Daniela Kovářová (*1964) deset let vede v Praze advokátní praxi specializovanou na rodinné problémy, odborný časopis Rodinné listy, stojí v čele Unie rodinných advokátů a přednáší etiku advokátním koncipientům. Pravidelně popularizuje právo a justiční problematiku v denním tisku a v médiích a bohatá je také její odborná publikační činnost zaměřená na advokátní etiku, rodinné a dědické právo.