Čas jen pro mě

Ferdinand se ale zaťal jako buldok, Žofii si vzal – a nakonec zemřeli společnou smrtí rukou atentátníka. To je OSUD, co?!

Čím ho oslnila?

František Ferdinand byl ze Žofie tak úplně „per plex“, tedy „hotový“, jak se říká, že se dokonce rozhodl vzdát se případně trůnu, jen aby ji získal za ženu. Čím ho tak oslnila?

Vypráví se odedávna, že když se na podzim roku 1894 konal v Praze ples aktuálního místrodržitele hraběte Thuna, ti dva se tam potkali a zamilovali se do sebe takzvaně „na první pohled“. To je jistě romantické, jenomže historici mezitím rozpitvali jejich vzájemnou korespondeci a zjistili, že se museli znát mnohem dřív.

Přestavme si tedy, že v tu chvíli, na Thunově plese, už jen dali ostatnímu světu najevo, že se milují a nemohou – a rozhodně tedy nechtějí – bez sebe být. A vzhledem k vášnivým povahám těch dvou už se jistě milovali mnohokrát předtím. A nejspíše to bylo krásné! Následník František Ferdinand musel moc dobře vědět, proč je ochoten obětovat císařský trůn pro milovanou ženu. Nesporně pro svou životní Bohyni.

Osudová žena

Podle pamětníků byla Žofie Chotková vysoká, štíhlá dívka či dáma bohatých kaštanových vlasů a překrásných hnědých očí, ve kterých jistě bylo lze se utopit. Nejméně tedy.

Doboví historici ale namítají, že „...už nebyla zase až tak mladá a ve svých šestadvaceti letech jako dosud neprovdaná spěla ke staropanenství“! Jak hloupé, tedy z pohledu dnešního světa! Dodejme snad jen, že Žofie pocházela ze starého šlechtického rodu Chotků a byla na svou dobu neobyčejně vzdělaná, hovořila, četla i psala v několika jazycích – a přesto nebyla vhodnou nevěstou pro tehdejšího následníka císařského trůnu. Nebyla prý, ač hraběnka, takzvaně „dostatečně urozená“...

Podle historiků „Příslušníci rodu Habsbursko-lotrinského se mohli oženit a provdat pouze za příslušníka jednoho ze 13 panovnických rodů, které v té době v Evropě žily. Habsburkové byli jedním z nich. A pokud zrovna nebyl volný partner, ženili a vdávali se mezi sebou. Představa, že by řekli ano někomu neurozenému, byla pro císaře Františka Josefa nepřijatelná.“

„Erotoman“ Franz Josef

Ferdinand si o tom ale myslel svoje...

„Když má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která zakazuje manželství. Tak se stane, že u nás vždycky muž a žena jsou navzájem dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti.“

Nakonec si prosadil své s tím, že dokonce on sám zůstal následníkem, nicméně musel slavnostně prohlásit, že pokud si vezme za manželku Žofii Chotkovou, jako ženu z „podřadného“ rodu, jejich děti, tedy děti, jež „...vzejdou z tohoto manželství“, nebudou považovány za příslušníky rodu habsbursko-lotrinského, a tudíž nebudou mít nikdy právo usednout na císařský trůn.

Svatba a šťastné manželství

Manželství uzavřeli ti dva – poté co císařský princ definitivně přesvědčil svého císařského otce a získal jeho výsotné svolení – na zámku v Zákupech dne 1. července 1900. V den sňatku císař povýšil hraběnku Žofii do knížecího stavu s titulem „z Hohenbergu“ a v roce 1908 ji pak navíc povýšil na vévodkyni. Na druhou stranu však při státních či rodových ceremoniích nesměla Žofie zaujmout místo vedle svého rodově výše postaveného manžela.

Následník Rudolf: Spáchal sebevraždu s „double“ milenkou

Ale co už! Společně pak tito dva romantičtí milenci z rodu nejvyšších evropských stavů naplnili cosi tehdy i dnes mnohdy iluzorního, čemuž se říká „šťastné manželství“, z něhož se jim narodily tři zdravé, krásné a inteligentní děti: Arnošt (1904-1954), Maxmilián (1902-1962) a Žofie (1901–1990) – jistěže „z Hohenbergu“. Vzhledem k tomu, že rodiče jim zastřelil atentátník a pak se rozpadla i jejich rodná habsburské monarchie, vytrpěly si své: nejprve za nacistů, později za komunistů. Ale to už je zase úplně jiná historie...

„Zůstaň naživu pro naše děti...“

Oba naši osudoví milenci i manželé, v době kdy se František Ferdinand d´Este, po smrti svého císařského otce, stal opravdovým aktuáním následníkem habsburského trůnu, byli zbaveni života rukou atentátníka. Z historie to známe jako takzvaný „sarajevský atentát“, k němuž došlo za osudné neděle 28. června 1914. Zemřeli společně. Ale nebylo to tak rychlé...

Atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, následníka rakousko-uherského císařského trůnu, a jeho manželku Žofii Chotkovou, připravila srbská nacionalistická organizace Černá ruka. První pokus o bombový atentát téhož dne zrána, k němuž došlo na břehu řeky Miljačka, jednoznačně selhal. Úspěšným atentátníkem byl až o nějakou dobu později v ulicích Sarajeva student Gavrilo Princip, který arcivévodu i jeho ženu smrtelně postřelil z bubínkového revolveru.

„Žofinko! Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“ byla prý, dle očitého svědka hraběte Harracha, který s nimi jel v tomtéž otevřeném voze, poslední slova arcivévody vůči své milované ženě.

Těhotná Žofie pak zemřela jen o několik minut později, než on sám.