Čas jen pro mě

Známá česká podvodní fotografka a Nikon ambasadorka Lucie Drlíková nám prozradila své tipy, na co byste si měli dát pozor.

1. S technikou si nechte poradit Nezbytnou součástí podvodního vybavení je nejen kvalitní fotoaparát, ale i speciální pouzdro, které zajistí, že do techniky nevnikne voda. „Pokud jde o fotografické vybavení, mám od začátku vše od značky Nikon. Nejprve jsem měla model 90, pak 700 a teď používám Nikon D810. Zároveň od letošního června používám ve vodě i bezzrcadlovku Nikon Z7II. Bezzrcadlovky jsem si oblíbila, protože jsou lehounké, což je při manipulaci hodně znát,“ ukazuje názorně Lucie Drlíková, jak jednoduše dokáže fotoaparát držet i v jedné ruce. Když před více než dvanácti lety začínala fotit, neexistovalo ještě moc lidí, kteří by se této disciplíně věnovali, boom nastal až v posledních letech. Chyběly jí proto informace. „Kdybych dnes začínala, udělala bych si buď workshop u někoho, kdo se podvodní fotkou zabývá, anebo bych se s ním alespoň poradila. Člověk jinak koupí některé věci v domnění, že ušetří, ale v konečné fázi to musí pořizovat znovu. Je proto lepší koupit jednu věc a pořádně, než deset věcí, které nefungují,“ upozorňuje.
2. Jako ryba ve vodě Základním předpokladem focení v bazénu či moři je, aby byl vodní živel prostředím, kde se cítíte dobře a jistě! „Člověk, který se chce věnovat podvodnímu focení, by měl v první řadě zvládnout pod vodou sám sebe. Musíte mít pohyby zautomatizované, protože jinak nebudete mít čas se soustředit na fotoaparát nebo modelku,“ míní Lucie Drlíková. Na souši můžete být zručným fotografem, ovšem jakmile se s aparátem ponoříte, zjistíte, že ve vodě je všechno jinak! Je třeba si navíc uvědomit, že při focení na suchu stačí jen stát, udělat krok doleva či doprava, dřepnout si, můžete říci modelovi, co má dělat, rekvizity drží tak, jak je nainstalujete... Kdežto při focení pod vodou musíte plavat, držet v jedné ruce fotoaparát, druhou dávat případné pokyny. Navíc nic nedrží na místě – model ani věci. „Kdo to s podvodním focením myslí vážně, doporučila bych mu, aby si udělal kurz freedivingu, kde se naučí pod vodou existovat. Když jsem začala fotit, měla jsem odpotápěno už více než dvacet let,“ vzpomíná Lucie Drlíková, která potápěčský výcvik absolvovala již na počátku 90. let.
3. Bezpečnost na prvním místě „Když jsem začínala fotografovat, zkoušela jsem to nejprve na kamarádkách, které byly také potápěčky, a jako začátečníkovi mi někdy nedocházelo, co se může stát – zaplať pánbůh k žádným komplikacím nedošlo, ale dnes si uvědomuji, že to tak být nemuselo. Proto mám nyní bezpečnost na prvním místě – teprve pak řeším, jak bude vypadat fotka. Protože k čemu je vám dobrý snímek, kdyby se nedej bože něco přihodilo,“ varuje Lucie Drlíková před možným rizikem. Zásady bezpečnosti platí samozřejmě i u „suchozemské fotografie“, pod vodou na ně ovšem dbejte dvojnásob! Člověk může totiž snadno zpanikařit a začít se topit... Zvláště pokud fotíte druhé osoby, zůstávejte vždy v bezpečné hloubce, nepoužívejte rekvizity, do kterých se můžete zamotat, případně mějte k ruce dalšího pomocníka, který dokáže rychle přispěchat a situaci vyřešit. 
4. Barevné hedvábí vytváří kouzelné efekty Focení pod vodou je sice náročné, ale jeho kouzlo je nezaměnitelné – voda si pohrává s vlasy i látkou a umí vyčarovat neuvěřitelné efekty! Lucie Drlíková si pro podvodní focení vytváří různé propracované rekvizity a šije vlastní šaty. Pokud ovšem s focením začínáte, vystačíte si i s méně náročnými proprietami. „Kdo chce za minimum nákladů nádherný efekt, stačí si pořídit velký kus hedvábné látky nebo tenkého šifonu. Na suchu látka spadne, kdežto ve vodě vlaje a vypadá krásně. Je to nejzákladnější věc, kterou si s sebou beru třeba k moři, když se jedu s kamarádkou potápět a vím, že nemohu táhnout objemné šaty. Ty hedvábné jsou tenounké a skladné, přitom na fotkách vypadají úžasně,“ radí profesionální fotografka.
5. Nespoléhejte na automatiku, hrajte si s nastavením Důležitou součástí fotografování pod vodou je i správné nastavení fotoaparátu, jelikož automatický režim nemusí fungovat jako na souši. Pozornost zaměřte především na tři hlavní veličiny: čas, clonu a ISO. Díky nim určíte, jak bude výsledná fotografie vypadat – a můžete zkoušet i různé experimenty. „Pokud jde o nastavení, většinou závěrku nikdy nepoužívám pod 1/125, protože pak je obraz rozmazaný, obvykle volím 1/160. Clonu nastavuji zhruba kolem 5, 6 nebo 7, je to individuální podle toho, co fotím. Jestliže je to klasická práce s klienty, volím clonu 7–8, závěrku 1/125 nebo 1/160 a ISO mám většinou kolem 400–500,“ popisuje své zkušenosti Lucie Drlíková. „V 99 % případů používám objektiv 17–35 se světelností 2,8,“ dodává.
6. Finální ladění dovede snímek k dokonalosti Ke každému focení patří i finální postprodukce. Samozřejmě čím je čistší prostředí, ve kterém fotíte, tím získáte lepší fotografie, ale i křišťálová voda obsahuje drobné nečistoty, které je později třeba vyčistit dodatečně v počítači. „Používám klasicky Photoshop a kromě nečistot ve vodě si hraji i s kontrasty, barvami, pleťovkou, aby nebyly vidět pupínky... Občas natáhnu látku, aby byla objemnější,“ připouští Lucie Drlíková. Mnoho lidí si myslí, že na jejích snových fotografiích se grafický program podílí z velké části, tak to ale není – veškeré rekvizity, které na obrázku jsou, byly ve vodě i fyzicky. Lucie si navíc všechny scény a kostýmy vytváří sama. „Rozlišuji mezi postprodukcí a manipulací. Manipulaci dělám jen minimálně – pokud je na fotce například les, opravdu tam fyzicky byl!“ doplňuje.