Čas jen pro mě

Matka Tereza, rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, se narodila ve Skopje 26. srpna 1910. Byla albánské národnosti.

Víra v Boha v ní dřímala už od narození. Rodiče ji vychovávali v ortodoxní katolické víře a zbožnosti, a tak není divu, že se malá Agnesa rozhodla zasvětit svůj život právě Ježíši Kristu. Bylo jí pouhých dvanáct let, kdy fascinovaná příběhy misionářů jistě věděla, že jednou vstoupí do řeholního řádu. Tak učinila v roce 1928 ve věku 18 let, kdy odjela do Irska, aby se tam připojila k sestrám Loreta v opatství Loreto. O 11 let později změnila působiště a začala vyučovat zeměpis na misionářské dívčí škole.

Nemocnice pro chudé

Matka Tereza nechala zřídit na 517 misií pro chudé a nemocné po celém světě, nejvíce z nich vyrostlo v indické Kalkatě. Lidé, kteří si nemohli dovolit zdravotní péči a jinak by našli smrt v prachu ulice, mohli v klidu dožít ve speciálních nemocnicích pro chudinu. A právě tyto přístřešky pro nemajetné se staly terčem kritiky spousty lékařů. Vyčítali jí způsoby, s jakými se s umírajícími zacházelo. Jistý indický lékař například tvrdil, že nemocné děti byly přivazovány k postelím a že umírající místo odpovídající péče dostávali aspirin, o strašných hygienických podmínkách a nevhodné stravě ani nemluvě.

Historik Jaroslav Šebek podobné hanobení kultu Matky Terezy bere s rezervou a naopak se ji snaží obhájit. „V době, kdy nebyla vůbec žádná soustavná péče o lidi, kteří byli chudí i umírající, kteří jen leželi na ulicích a lidi je překračovali, tak to byla jen ona, kdo začal soustavnou péči o tyto skupiny obyvatel.“ Díky Matce Tereze alespoň umírali v prostředí, které bylo naplněné soucitem.

Káže vodu, pije víno?

Její nejznámější kritik, novinář Christopher Hitchens, se zmínil o řeholničině poněkud zvláštním pohledu na utrpení a smrt. „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší,“ vycházelo často z úst Matky Terezy. 

Často jí bylo vyčítáno, že se umírajícím v jejich nemocnicích nepodávali tišící léky, a tak zakoušeli opravdová muka. Na druhou stranu ona sama se jezdívala léčit na prestižní kliniky na západě.

V Americe ji vypískali

Své názory jezdila často prezentovat na západ, na kterém ji znepokojovalo spousta věcí. Zejména životní styl založený na materialismu. Na své přednášce na Harvardské univerzitě řekla, že potrat je velké zlo, za což si u svých posluchačů vysloužila nesouhlas v podobě hlasitého pískotu. „Vždycky říkám jednu věc: Pokud matka může zabít své vlastní dítě, co potom zbývá západu, než aby byl zničen? Je to obtížné vysvětlit, ale prostě, to tak je,“ prohlásila Matka Tereza, která měla ve svých názorech zastání i u papeže Jana Pavla II.

Jsou její zázraky podvod?

Svatou byla prohlášena v roce 2016, devatenáct let po své smrti. K tomuto rozhodnutí dospěla katolická církev na základě dvou údajných zázraků, jež Matka Tereza vykonala. První z nich bylo vyléčení indické ženy, který trpěla silnými bolestmi břicha – měla cystu na vaječníku. Poté, co jí jeptišky za usilovného modlení položily na bolavé místo medailon s portrétem Matky Terezy, byla žena opět zdráva. Podle lékařů se ale o žádné zázračné vyléčení nejednalo. Indce byly totiž stranou podány vhodné medikamenty...

Druhý zázrak byl uzdravení muže v Brazílii, jenž byl v kómatu kvůli infekčnímu onemocnění mozku. Záchranily ho prý modlitby jeho ženy k Matce Tereze.

Matka Tereza v číslech

⇒ Založila ženský řád Misionářky Lásky, který dnes čítá okolo 4500 členek.

⇒ Nobelovu cenu za mír dostala ve svých 69 letech.

⇒ V roce 1990 navštívila Československo na pozvání Václava Havla.

⇒ Prodělala dva infarkty.

⇒ Když 5. září 1997 zemřela, byl v Indii vyhlášen státní smutek. Na poslední rozloučení do kalkatského kostela kostele sv. Tomáše přišly statisíce lidí.