Čas jen pro mě

Můžete nám prozradit, kdy jste se s autismem setkala poprvé?

„Stal se mi součástí života v okamžiku, kdy byl u mého staršího syna před třinácti lety autismus diagnostikován. V ten moment se změnil život nejen mně, ale i celé rodině. Pomoc zkvalitnit život nejen Matyášovi, ale i dalším rodinám s ‚jinými‘ dětmi, se stalo mým posláním.“

Jak jste zvládla výchovu synů, kde jeden je zdravý, poruchou netrpí, a druhý ano? Co jste viděla jako největší problém a jak se vám ho daří řešit?

„Když byly staršímu synovi čtyři roky, rozhodla jsem se založit spolek, kde se budou scházet maminky s podobným osudem jako já. No, a v té době se mi narodil druhý syn, který se stal přirozenou součástí ProCitu a společenství, kde vyrůstali i zdraví sourozenci. Tím jsem vyřešila trávení volného času pro oba syny. Nebudu tvrdit, že bylo snadné skloubit tak rozdílné potřeby obou synů, ale s pomocí rodiny a asistentů jde vše lépe.“

Oč vlastně při tzv. PAS neboli poruše autistického spektra jde? V čem jsou „postižení“ jedinci jiní?

„Autismus se zařazuje mezi pervazivní vývojové poruchy. To znamená, že proniká celou osobností člověka. Nejvíce je u něj zasažena oblast sociální interakce, komunikace. Dále se často objevuje omezený, stereotypní a opakující se soubor zájmů a činností. Zjednodušeně si můžete představit, že člověk s autismem odlišně vnímá, prožívá a tudíž se následně i jinak chová.“

Obálka knihy ProCit o autismu.

Existuje více forem autismu nebo je jen jediná?

„Ano, existuje více forem. Nejčastěji jde o dětský autismus, atypický autismus a Aspergerův syndrom. Škála poruch autistického spektra je velice široká, ale každý člověk s autismem je jedinečný.“

Mění se lidé s autismem v průběhu života? Vyvíjí se jejich porucha třeba až do úplného uzdravení?

„Určitě se s věkem člověk s autismem mění, vyvíjí. Jak jsem již uvedla, jedná se o vrozenou poruchu, tudíž se z ní nedá vyléčit. Správným přístupem a výchovou ale můžeme projevy autismu zmírnit.“

Existuje tedy cesta ven?

„Existuje společná ‚jiná‘ cesta.“

Je naše společnost na začlenění lidí s autismem dostatečně připravená? Dokáže je respektovat a chápat?

„Myslím, že je důležité bořit mýty o autismu a pracovat na osvětě společnosti. Každopádně je dnes situace ve školství, ale i společnosti mnohem lepší než před šestnácti lety, kdy se mi syn narodil.“

Jak náročné bylo prosadit založení v ČR druhého největšího spolku ProCit, z.s. konkrétně v Plzni?

„Když se zamýšlím nad cestou, kterou jsme ušli, nepřijde mi až tak náročné spolek založit, ale je těžké najít míru mezi potřebou nových služeb pro odrůstající děti a ufinancování chodu organizace.“

Pro koho je vaše sdružení určené?

„ProCit je otevřený všem lidem na spektru do šestadvaceti let.“

Zažíváte tam i úsměvné chvíle?

„Určitě. Zažíváme spoustu radosti, hlavně během pobytů a výletů☺.“

Co se vám v denním kontaktu s autisty osvědčuje? Máte nějaké rady, patero, desatero…, jak s nimi jednat?

„Máme krásných 10 + 1 tipů, jak naložit s jinakostí, které vytvořila naše speciální pedagožka:

1. Respektujte jedinečnost, zvláštnosti a zkuste z nich těžit, jak to jen jde.
2. Klaďte si postupné cíle a dejte si dost času na jejich splnění.
3. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nastavte hranice.
4. Nezapomeňte, že méně je někdy více (čas u obrazovek, úprava prostředí, množství terapií, kroužků).
5. Soustřeďte pozornost na pozitivní aspekty, najděte silné stránky a rozvíjejte je.
6. Vneste do života strukturu a vytrvejte.
7. Nevyčítejte si drobná selhání. Jsou nevyhnutelná pro náš růst.
8. Najděte si čas jen pro sebe a trvejte na něm. Energii můžete dávat, jen když ji sami máte.
9. Nebojte se říci si o pomoc. Vyhledejte odborníky, komunitu přátel, sdílejte své pocity.
10. Uchovejte víru, že vše je přesně tak, jak má být.

A tip navíc na závěr:

Zastavte se a dýchejte zhluboka, kdykoliv budete mít pocit, že je toho moc. Vlastně nejlépe ještě předtím.“

Čím je podle vás možné autisty ukotvit, aby uvěřili, že i oni mají svojí hodnotu?

„Láskou☺.“

Je naopak metoda, kterou se na autisty nesmí „jít“?

„Ano, je. Násilí a jakýkoliv nátlak…“

Prozradíte nám i to, co ještě najdeme ve vaší knize „ProCit o autismu“ kromě osobních zkušeností z desetileté práce ve stejnojmenném sdružení?

„V naší publikaci najdou čtenáři i spoustu příběhů z pohledu jak lektorů a asistentů, tak i rodičů a sourozenců našich „jiných“ dětí…“

Daří se vám plnit si sny, a to ať v práci nebo v soukromí? Případně prozradíte nám alespoň jeden splněný?

„Jak se říká, cesta je cíl. A já kráčím cestou za štěstím a mám ho propojené tak jako ProCit s prací a soukromím. Pro mě je celý život po Matyášovo diagnóze jedno velké překvapení a štěstí ze splnění snu. Jeden pracovní sen ale prozradit můžu. Jde o vybudování domu, kde by dospělí malí velký děti s autismem žili…!“

Čím se dá vaše sdružení ProCit podpořit?

„Pomoci od dobrovolníků, především jejich volným časem. Nebo si kdokoliv může zakoupit naše „jiné“ dárky, anebo lze pomoci peněžním darem na účet veřejné sbírky, ze které hradíme rodinám například letní i zimní pobyty, tábory…“

Pokud máte všeho nad hlavu, jak nabíráte energii, čím relaxujete?

„Miluji přírodu, ráda chodím treky po horách, praktikuji Ashtanga jógu, medituji, čtu, studuji…“

Pomohlo vám někdy při řešení složitých životních situací třeba nějaké motto, rada blízkých, zaříkávadlo…?

„Nejvíc ze všeho mi vždy pomohla víra v sebe sama a dobro.“

Co teď plánujete, na co se těšíte v nejbližší budoucnosti?

„Koncem ledna jedeme s ProCitem na Šumavu na lyžařský víkend, tak na to se moc těším☺.“

A pozvete naše čtenáře na oblíbený Run ProCit, při kterém se oblékají i krásná trička s nápisy „Jsem jiný, jsem jiná“? Bude i letos?

„Pozvu je i vás moc ráda. RUN for ProCit se bude letos konat již pošesté, a to přímo na Světový den porozumění autismu, tedy v sobotu 2. dubna 2022 v Plzni v Borském parku.“