Čas jen pro mě

Bohatý plebs

Pocházela z bohaté a vážené patricijské rodiny, která zbohatla ze zámořských obchodů s kořením. Zejména díky dobově žádanému pepři bohatli Welserové tak nehorázně, že nakonec předčili i vyhlášené augsburské bankéře Fuggery a stejně jako oni půjčovali vysoké částky císařské rodině.

Filipína se narodila roku 1527 v Augsburku, a nejenže vyrostla do krásy, ale byla též obdařena vysokým intelektem a dokonce i obchodnickým duchem. Její rodina do ní vkládala veliké naděje, zejména tedy v to, že přivede do rodiny schopného ženicha a spolu s ním převezme rodinnou firmu. Nápadníků bylo přehršel, jenomže Filípína byla vybíravá. A nakonec se svéhlavá dívka zamilovala do mladšího císařova syna – a je vymalováno! No dobře, ale... ten si přece, vzhledem ke stavovské nerovnosti, nemohl vzít neurozenou dívku. Jenomže láska hory přenáší...

Láska na první pohled – a navěky

Stalo se to při jedné návštěvě císařské rodiny v Augsburgu, kdy nejvyšší vladař přijal ubytování přímo v sídle Welserů. Císařův syn Ferdinand se tak prvně potkal s Filipínou a pověstná jiskřička přeskočila. Ferdinand byl známý svůdník, který mohl mít – a také obvykle měl – v posteli každnou ženu, kterou si zamanul. Tentokrát to však bylo jiné. Dívka nejspíše nebyla hned svolná a navíc prince zcela okouzlila nejen svou krásou, ale také kreativní myslí a bystrým intelektem. Tentokrát odjížděl hluboce zasažen amorovým šípem.

K příštímu setkání těch dvou došlo zanedlouho na zámku Březnice u Kateřiny Lokšanské, která byla tetou Filipíny. Nikdy už se nedozvíme, jaký průběh mělo jejich namlouvání, a kdy a jak se spolu prvně pomilovali, nicméně víme, že od tohoto setkání měl Ferdinand jasno: „Já ji nechci za milenku! Já si ji chci vzít za ženu!“ Ale – jak už také víme – co bylo platné, že Filipína je mnohonásobně bohatší nevěstou, než císařův syn, když on pochází z nejvyšší evropské šlechty, zatímco ona je „jenom“ kupeckou dcerou. Stejně si nedal říci!

Utajené manželství

Princ si prosadil své, byť zcela bez vědomí otce. Za spiklenecké účasti Kateřiny Lokšanské měli ti dva, tedy Ferdinand a Filipína, tajnou svatbu jedné mrazivé noci lednové noci roku 1557 ve zdejší zámecké kapli. Přítomni byli jen ti nejvěrnější, svatba zůstala utajena dokonce i před služebnictvem.

V té době vykonával Ferdinand funkci pražského místodržitele, a tak měl možnost zajíždět na Březnici poměrně často. Netrvalo dlouho, a Filipína s ním čekala dítě. I to těhotenství se utajilo, do jisté míry i dík tehdejší módě.

Osvojila si vlastní dítě

Roku 1558 se jim narodil chlapeček, stále ovšem v utajení, a to i přes to, že první porod měla Filipína velice obtížný. Jenomže jak dítě oficiálně „propašovat“ do zámku? Vymysleli to následujícím způsobem: čerstvě narozené miminko po ránu položili na práh zámku, kde je vzápětí „náhodou“ objevil jeden ze služebníků. To se tehdy stávalo, že chudá matka odložila novorozeně – a bohatá rodina se ho nějak ujala.

Tentokrát „velkou šlechetnost“ projevila samotná paní Lokšanská. Spolu s Filipínou si dítě na oko „osvojily“ a hošíka pokřtily jménem Andreas. Filipína tak oficiálně vychovávala svoje vlastní (byť jakoby osvojené) dítě, tatínek přijížděl pravidelně „na návštěvu“ – a za rok onen trik zopakovali. Druhý syn se jmenoval Karel.

Mezitím ale Ferdinand přestěhoval svoji rodinku na Křivoklát, který byl královským hradem, takže jeho časté návštěvy tu nebyly nijak nápadné. Na Křivoklátě se pak narodila ještě dvojčata Filip a Marie.

Co na to císař?

Ferdinand se nakonec rozhodl přiznat svému otci císaři, který prožil překrásné manželství s Ferdinandovou matkou Annou Jagellonskou, po níž nepřestával truchlit, když umřela. Synek proto doufal, že tatínka jeho opravdová romantická láska obměkčí. Císař sice nejdřív zuřil a rozkázal synovi, aby se okamžitě rozvedl, ale je pravdou, že se nakonec s nerovným sňatkem smířil. Vzal Filipínu i jejich děti na milost, nicméně za striktní podmínky, že vše zůstane oficiálně utajeno.

A opravdu – ač panují fámy, že Filipína sama klekla před císařem a prosila za odpuštění, není to pravda – svoji snachu vladař nikdy osobně nepotkal.

Veřejné rozuzlení

Císař zemřel roku 1564, na trůn usedl jeho starší syn Maxmilián a brzy na to byl Ferdinand dosazen za vládce do Tyrol. Zdejší šlechta měla sice zpočátku problém s jeho stavovsky nerovným manželstvím, ale diplomatické Filipíně se brzy podařilo jejich předsudky rozptýlit – a nakonec dokonce i samotný papež roku 1576 požehnal jejich svazku. V Tyrolích, kde bydleli na překrásném zámku Ambras nedaleko Innsbrucku, už tedy žili jako oficiální manželé.

Laskavá Filipína si brzy získala tamní obyvatele a byla prý i oblíbená u služebnictva. Zemřela na jaře roku 1580, načež Ferdinand dlouho truchlil. Nakonec se ale přece jen znovu oženil: se svou šestnáctiletou neteří Annou Kateřinou Gonzagovou.