Čas jen pro mě

Půvabné vyprávění Karla Čapka o tom, jak pejsek s kočičkou „vařili“ dort, se mi vždycky líbilo, aniž bych tušila, že si něco podobného vyzkouším v praxi.

Bylo mi jasné, že Vánoce v Anglii, kam jsem následovala svého manžela, budou poněkud „jiný šálek čaje“ než ty české. Rozhodla jsem se, že se nenechám jinými zvyky zaskočit. To, že se Ježíšek slaví v Británii 25. prosince, a ne 24., mi bylo sice známo, ovšem s taji anglické vánoční kuchyně jsem se měla teprve seznámit na místě.

V dostatečném časovém předstihu jsem zjistila, že na vánočním stole nesmí chybět vánoční dort. Moje laskavá sousedka mi na tu pochoutku dala naštěstí recept,  ke kterému přidala varování, že je dobré nechat dort ještě po nějakou dobu uležet.

Vánočně vyzdobená poštovní schránka. (Foto: Paul Whitton.)

Rychle jsem ten návod na  přípravu Christmas fruitcake (což je mezi námi značně zavádějící název, protože tato tuhá tmavá přeslazená hmota sestávající hlavně z různých sušených bobulí má do našeho nadýchaného ovocného dortíku daleko) přečetla a nestačila jsem žasnout. Ony sušené bobule je totiž skutečně nutné nejprve povařit s máslem cukrem, kořením a brandy (místo alkoholu lze užít džus).

V přísně vymezených časových intervalech se pak přidávají další ingredience, jako mouka, a teprve poté lze těsto přemístit do formy a přikročit k pečení.

Je to vleklý, zdlouhavý proces, který mně zabral valnou část dne, a to nepočítám úklid kuchyně. Můj výrobek se sice setkal s dobrým ohlasem, ale příští rok jsem koupila vánoční fruitcake hotový. A poučena touto zkušeností jsem rovněž raději zakoupila mince pies, košíčky vyplněné stejnou hmotou z bobulí jako fruitcake. Těmi, spolu se svařeným vínem, se totiž v prosinci vítá každá návštěva.

Celkem mě pak už nepřekvapilo, že tradiční vánoční pudink sestává rovněž z podobné tuhé přeslazené hmoty, jejíž nedílnou součást tvoří podobně jako u vánočního dortu ony sušené bobule. Snad víc než chutí upoutá tento vánoční moučník zajímavým efektem – hostitel zažehne alkoholem politou vánoční pochoutku a přinese ji pak ke stolu, nejlépe do zhasnuté jídelny.

Na anglickém, a britském vůbec, vánočním stole nepřestává dominovat krůta s nádivkou, doplněná pigs in blankets, což by se dalo volně přeložit jako „prasátka v županu“. Jsou to malé klobásky zabalené v plátcích slaniny či šunky. Ze zeleninových příloh nesmí chybět růžičková kapusta a brambory orestované na husím sádle. A všechny tyto lahůdky doplňuje klikvová omáčka.

Vánoční tabuli pak doplňují Christmas crackers, pestrobarevné papírové válečky skrývající pro každého hodovníka nějaké tajuplné překvapení a také papírovou královskou korunu. Očekává se, že si ji každý ze stolujících nasadí.

Vánoční stromečky zdobí nejen obchody, ale i domácnosti dávno před vánoční hostinou, minimálně od konce listopadu. Převládají stromečky umělé, ale my si zakoupili na první Vánoce „živý“ stromeček ve velkém květináči a tu tradici dodržujeme dodnes. Jediná potíž spočívá v tom, že nám zdobí zahradu už několik značně přerostlých jedliček, které by se nám do pokoje nevešly.

Vánoční stromeček nesmí chybět. (Foto: Paul Whitton.)

Další vánoční nezbytností je věnec na hlavních dveřích, pokud možno každého domu. Já se ten svůj sice pokusila vyrobit, ale nakonec jsem se ho vydala raději zakoupit na trh do Oxfordu.

Od začátku  prosince také každoročně vypukne soutěž o „nejvánočněji“ vyzdobený dům a zahradu“. Barevně poblikávající srnky a sobi či Santa Clausové v červených kabátcích šplhající nahoru a dolů po střeše patří k nejoblíbenějším v přehlídce těchto fantaskních vánočních kýčů.

Obchody jsou plné zboží s vánočnímc designem. (Foto: Paul Whitton.)

Už od prvních Vánoc v Anglii jsem prosadila, že se u nás drží Štědrý den dvakrát – ten český, s obvyklou rybou k večeři, na 24. a ten anglický, s krůtou k obědu, na 25. prosince.

Slavnostní atmosféru doplňuje podvečer s koledami v kostele (půlnoční mše nebývá mezi anglikány častým zvykem), kterého se obvykle účastní téměř celá vesnice. Do zpěvu se může zapojit každý.

Ty cesty  v houstnoucím soumraku, v němž v dáli vstřícně září okna kostela, mně tak trochu připomínají dávné cesty na půlnoční, na niž jsme se vydávali, když jsme u babičky trávili Vánoce. Jenže v té české vísce se z temné oblohy velebně snášely sněhové vločky, zatímco v té naší anglické nás podvečer obdařil vydatnou dešťovou sprškou a poryvy studeného vichru.