Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Postrach stopařů
Volný čas

Postrach stopařů

datum: 14. 9. 2018 0:29 autor: Matěj Vavřina
Byl tím nejlepším důkazem, že stopovat se občas nevyplácí. A že se z bodrého, usměvavého venkovana, který vám zastaví, může občas stát zrůda přesně ve chvíli, kdy už není kam utíkat.

Ivan Milat se narodil jako pátý do čtrnáctičlenné rodiny žijící izolovaně na farmě poblíž australského Sydney. Otec, který byl původem Chorvat, svým synům vládl tvrdou rukou a vedl je k pravému „chlapství“ spočívajícímu ve znalosti lovu a zbraní. Už poměrně mladý tak Ivan nejenže dokázal používat všemožné nástroje určené k zabíjení, ale dokonce si vyrobil několik vlastních pušek. Podobně na tom byli i ostatní bratři. Otec míval častokrát problém udržet na uzdě svou agresivitu, sousedé ho jednou dokonce zahlédli, jak stojí na zádech dvou ze svých synů a přitom je mlátí holí. Ivan toužil být silnější než on. Každý den poctivě cvičil s činkami, dokud se mu nevyrýsovaly pořádné svaly. Svým vzhledem se stal doslova posedlým, považoval ho za to nejdůležitější a i přes omezený rodinný rozpočet si běžně pořizoval poměrně drahé kousky do svého šatníku.

Tak vypadal vrah stopařů Ivan Milat. (Zdroj: Wikimedia Commnons)

Život na hraně zákona

Se svými kolegy se v práci ani po ní příliš nevybavoval. Zatímco oni do sebe na baru klopili pivo za pivem, Ivan seděl v koutě, četl časopis a ucumlával limonádu. Jen jednou se před svými spolupracovníky otevřel – to když jim hrdě předváděl svoji sbírku zbraní. Kdosi poznamenal, že lovecký tesák, který nosíval při sobě, by mohl sloužit spíš k zabíjení zvířat, než, jak Milat tvrdil, ke krájení jablek. Ivan na to tajemně odvětil, že „člověk nikdy neví, kdo ho sleduje.“ Když si na sebe konečně začal pořádně vydělávat, požádal svého šéfa, aby za něho ručil při koupi automobilu, který si vyhlédl. Ten souhlasil, Milat na něho působil dojmem pracovitého, férového mladíka. V tom se ale dokonale zmýlil. Milat se o dluh brzy přestal zajímat a ten pak celý padl na jeho šéfa. Namísto díků se důvěřivec dočkal jen nadávek. Milat s kumpány jednou dokonce vykradl obchod patřící jeho manželce. Život na hraně zákona se Ivanovi zalíbil. Společně s bratry podnikali různé krádeže a loupeže, za které si Ivan něco občas odseděl. Tak žil mnoho let, než se jeho pudy projevily naplno. Dvě stopařky, které si jeho vůz zastavily při cestě do Melbourne, měly celkem štěstí. Když už si byl Milat jistý, že nemají nejmenší šanci se kohokoliv dovolat, prozradil jim, že má v plánu je zavraždit. Jedna z nich ho duchapřítomně přemluvila, že když to neudělá, vyspí se s ním. Souhlasil a dívka ho pak nahlásila za znásilnění. Ke smůle mnoha dalších stopařů však nakonec svoje obvinění stáhla.

Žárlivý manžel

Karen potkal, když už byla v šestém měsíci těhotenství. Žila sama, a protože se jí zamlouvala představa, že jako svobodná matka nezůstane na ocet, souhlasila nakonec s Ivanovým návrhem, aby se vzali. Jak se ukázalo, nebyl to dobrý nápad. Milat byl chorobně žárlivý, zakazoval Karen opouštět dům a často ji surově bil. Jak později uvedla, dokázal v sobě poměrně dlouho potlačovat emoce. Jakmile ale jejich míra překročila pomyslnou čáru, stal se naprosto nepříčetným. Karen nakonec sesbírala poslední zbytky hrdosti a odvahy a od Ivana se odstěhovala. Aby se jí pomstil, zapálil pak Milat dům jejích rodičů. Rozvedeni byli 13. července 1989. O půl roku později Ivan spáchal svou první prokázanou vraždu.

Stopaři, kteří nedojeli

James a Deborah ze státu Victoria byli naposled viděni 30. prosince 1989, pak se po nich slehla zem. Do cíle své cesty, přes sto kilometrů vzdáleného Albury, nikdy nedojeli. Němka Simone, která byla na cestě za svou matkou do Melbourne, se ztratila na začátku roku 1991. Němec Gabor s přítelkyní Anjou směřovali v prosinci téhož roku do Darwinu, kde je už nikdo nespatřil. Ani Britky Joanne a Caroline si svůj prázdninový sen o procestované Austrálii nesplnily. Když pak policisté našli v září 1992 Joanniny ostatky a o kousek dál její poskládané oblečení, tušily, že ani Caroline nedopadla dobře. Obavy se potvrdily, když o den později vyhrabali i ji. Podle ohledání bylo jasné, že si vrah mrtvoly aranžoval. Lebky navíc svědčily o tom, že do nich zvrhlý sadista střílel i po smrti a příhodně si je natáčel tak, aby zasáhl různé části. A k hrůze všech přítomných vyšetřovatelů se brzy našli ostatky dalších pohřešovaných. Australská policie začínala tušit, že má co dělat se sériovým vrahem. Přitom případ Paula Onionse z ledna 1990 mohl většině běsnění zabránit, kdyby byl ovšem řádně vyšetřen.

Krutý vrah

Paul Milatovi padl do oka u benzínové pumpy a hned mu nabídl mu, že ho sveze. Řidič se zdál Paulovi milý, odvoz se hodil, a tak souhlasil. Po pár chvílích v autě se ale Milatovo chování radikálně změnilo. Když pak Ivan vytáhl pistoli, Paul bez rozmýšlení otevřel dveře a vyskočil na silnici. I když po něm Milat střílel, Paul zvládl na asfaltce tak umně kličkovat, že ho žádná ze střel nezasáhla. Navíc měl štěstí, že tou dobou projížděl ko lem další řidič a zastavil mu. Policie Paula sice vyslechla a vše zaprotokolovala, přesto se do žádného většího pátrání nepustila. Tentokrát ale byla situace mnohem vážnější. Když policisté sestavili profil pachatele, celkem logicky je přivedl k rodině Milatových. V podezření dokonce padlo několik z bratrů, ale jen jednomu chybělo to nejpodstatnější – alibi. V jeho příbytku pak objevili množství věcí, které svým obětem odcizil, a na jednom z provazů dokonce krev. I když se Milat snažil zapírat, nebylo to vzhledem k množství důkazů k ničemu. Nakonec se ale ukázalo, že jeho vraždy byly ještě krutější, než kdokoliv z již tak otřesených zúčastněných vůbec tušil. Milat své oběti běžně vystavoval prznění i mučení na odlehlém místě v buši. Nebylo výjimkou, že když šlo o pár, nechával partnera pozorovat, jak znásilňuje a pak zabíjí jeho přítelkyni, než udělal totéž s ním. Obětem navíc častokrát záměrně zmrzačil páteř, aby neměly ani nejmenší šanci utéct. Běžnou součástí jeho vražd býval roubík, často svým obětem zavazoval oči jejich vlastním oblečením. Někteří zemřeli na ubodání, jiní na škrcení nebo zásah kulkou z pistole. Anja Habschiedová byla donucena klečet jako na popravě, když se Milat ohnal mačetou a usekl jí hlavu.

Nikdo neví, kolik lidí zavraždil

Pod tíhou důkazů se od Milata odvrátila i vlastní rodina. Jeho bratr George dokonce veřejně prohlásil, že se Ivan před časem přiznal jejich již mrtvé matce, že zavraždil až osmadvacet lidí. Soud ho ale nakonec shledal vinným „jen“ ze sedmi vražd a jednoho pokusu a odsoudil ho na sedm doživotí plus osmnáct let. Už krátce po příchodu do věznice si ho „podal“ jeden ze spoluvězňů, jedenkrát se dokonce marně pokusil o útěk. 26. ledna 2009 si na protest uřezal plastovým nožem jeden z prstů, který se už lékařům nepodařilo přišít zpět.


Další články z rubriky

Kvíz: Československé seriály

Kvíz: Československé seriály

Autor: -red-, Datum: 12. 3. 2019 10:00
Seniorem s radostí!

Seniorem s radostí!

Autor: -red-, Datum: 11. 3. 2019 16:52
Načerpejte jarní energii

Načerpejte jarní energii

Autor: -vls-, Datum: 28. 2. 2019 10:00
Kvíz: seriál Ulice

Kvíz: seriál Ulice

Autor: -br-, Datum: 21. 2. 2019 10:00
Tip šéfredaktorky

Andrew Cunanan: Muž, který se „proslavil“ vraždou Versaceho

8. 3. 2019 0:05 autor Hana Lorencová