Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Zrůda z Porúří
Pixabay
Volný čas / Krimi čtení

Zrůda z Porúří

datum: 26. 10. 2018 0:15 autor: Jana Vavřinová
Přes dvacet let trvalo západoněmecké policii dopadnout násilníka, na jehož rukou ulpěla krev desítky děvčat a dam. Vražedný pud ho dohnal až k samotnému kanibalismu!

Joachim Kroll se narodil 17. 4. 1933 v malém polském městečku Hindenburg jako nejmladší z osmi dětí. Jeho otec byl za druhé světové války zajat ruskými vojáky a domů se už nikdy nepodíval. Poválečné uspořádání země zbytku rodiny nevyhovovalo a přestěhovala se do průmyslové oblasti v Porýní-Vestfálsku v západním Německu. Už jako dítě vykazoval chlapec známky fyzické i duševní zaostalosti. Jeho IQ mělo hodnotu pouhých 76 bodů, což odpovídá lehké mentální retardaci. Byl slabý, často nemocný a trpěl nočním pomočováním. A pokud jde o školní docházku, horko těžko zvládl odchodit její tři stupně. Jeho každodenním chlebem byla práce na jatkách. Vzrušení z pohledu na krev a násilí mu přinášela první sexuální uspokojení. Bohužel časem si jeho zhýralost žádala o více, a jelikož byl příliš nervózní a nesmělý, rozhodl se k sérii hrůzostrašných činů.

První vraždy

Necelé tři týdny po smrti své matky, se kterou bydlel až do konce jejích dnů ve společném bytě, se mladý Joachim dopustil první vraždy. Osmého února 1955 bodnul do krku, uškrtil a posléze znásilnil devatenáctiletou Irmgard Strehlovou. Stalo se tak v opuštěné stodole u Lüdingshausenu. Mrtvola dívky, jejíž břicho bylo navíc rozpáráno kapesním nožem, byla nalezena až po pěti dnech.

V roce 1957 se Kroll přestěhoval do Duisburgu v Porúří, jenž se stal pro následujících dvacet let epicentrem jeho mordů. V okruhu zhruba šedesáti kilometrů projížděl autobusem vesnicemi a menšími městy a vyhledával vhodný cíl, který by mu pomohl ukojit jeho choutky. Další v řadě byla v 24. března 1959 žena jménem Erika. Příjmení není známo, jednalo se o bezdomovkyni. Kroll se jí na Mörser Strasse v Rheinhausenu pokusil uškrtit a znásilnit. I když jeho oběť na chvíli ztratila vědomí, jako zázrakem se probrala a přežila. Oproti ní, o tři měsíce později u řeky Rýn, dostala pramalou šanci na přežití se Klara Frieda Testerová. Opět se jednalo o uškrcení a znásilnění.

Manuela Knodtová bylo jméno šestnáctileté dívky, jehož nositelka byla nalezena v parku na předměstí v Essenu. Když ji 26. 7. 1959 mrtvou našla policie, spatřila něco opravdu ohavného. Z jejího těla byly v oblasti stehen a hýždí odříznuty pláty masa. Pitva poté prokázala, že než Kroll dívku znásilnil, byla ještě panna. A nejspíše se ani nebránila, v okolí pánve nebyly nalezeny žádné podlitiny ani odřeniny. Za tuto vraždu byl později zatčen Horst Otto. I když se nejdříve doznal, své přiznání nakonec odvolal. Bohužel až poté, co mu bylo vyměřeno odnětí svobody trvající osm let. Některé zdroje uvádějí, že spáchal sebevraždu.

Honba za uspokojením

Uplynula tři dlouhá léta, než se zvrhlík Joachim znovu ozval. Do hledáčku se mu dostala teprve dvanáctiletá Barbara Bruderová. Ač se k jejímu zabití Kroll u soudu přiznal, její tělo nebylo nikdy nalezeno. Zato tělo teprve třináctileté dívky Petry Giesová nalezeno bylo. Kroll si ji vyhlídnul 23. 4. 1962, když se vracela z dětského karnevalu, který se konal ve vesničce Rees. Vrah z ní v prudkém záchvatu vzteku strhal červené šaty a nejdříve jí znásilnil a pak jí odřízl obě půlky zadnice. Levou ruku s předloktím si odnesl s sebou. Podobný osud čekal i na nebohou Moniku Tafelová. Dětské tělo se známkami odřezků ze zadní strany stehen bylo objeveno v žitném poli u Walsumu.

Kriminalistům už tak konečně začalo docházet, že mají tu čest s nefalšovaným kanibalem. Bohužel i v tomto případě byl obviněn nesprávný muž – třicet čtyři let starý pedofil Walter Quicker. Přestože ho policie docela brzy propustila, cejch kriminálníka mu sousedi neodpustili. Svůj život ukončil v nedalekém lese, kde se oběsil.

Perverzní zabiják ale stále neměl dost. Tentokrát mu za o oběť padla dvacetiletá Ursula Rohlingová. 13. 9. 1966 se jí stala osudnou procházka parkem Förster-busch v obci Marl. „Viděl jsem tu ženu v parku. Byla mladá a měla krátké vlasy. Mluvil jsem s ní a pak jsem ji popadl za krk pravou rukou, odtáhl ji do křoví a hodil na zem. Škrtil jsem ji, než se přestala hýbat. Pak jsem jí sundal kalhotky a udělal jí to. Nechal jsem jí tam ležet a vlakem se vrátil do Duisburgu. Když sem přišel domů, byl jsem stále nadržený. Měl jsem to ještě s nafukovací pannou a pak si to párkrát udělal rukou,“ uvedl později. Podezření padlo na dívčina přítele Adolfa Schickeleho. Ten nevydržel odsuzující pohledy sousedů a skočil z mostu do Mohanu a utopil se.

Dosud nejmladším objektem touhy se v prosinci téhož roku stala Ilona Hakeová z Essenu. Toto naivní pětileté děvčátko s Krollem odcestovalo do Feldbachu. Kousek pěšky od nádraží, za hustým lesem, ji znásilnil a nato pozoroval, jak se topí v příkopě zpola naplněném vodou. I jí chyběly části těla, které si Kroll odnesl s sebou.

Malé školačky

Po půl roce vylákal německý zvrhlík za záminkou prohlížení jeho sbírky pornografických fotek desetiletou Gabriellu Puetmanovou. Došli spolu doprostřed kukuřičného pole, ale naštěstí, ještě dříve, než si stihl sundat kalhoty, zakoukala z nedalekého uhelného dolu siréna. Strach z odhalení Krolla přemohl a zmizel. Dívka útok přežila „jen“ s velkým šrámem na duši.

Když si o dva roky 12. 7. 1969 vyšla na procházku k jezírku Baldeneysse Marie Hettgenová, smrt v podobě udušení a znásilnění na sebe nenechala dlouho čekat. Joachim si z místa vraždy odnesl svůj oblíbený suvenýr – lidské maso. Jelikož ale bylo ženě už šedesát jedna let, neuřízl si tolik, kolik chtěl. Kroll totiž preferoval libovější kousky.

Lesík poblíž nádraží v Höselu bylo posledním místem vydechnutí Jutty Rahnové, třináctileté školačky, kterou Joachim 21. 5. 1970 sledoval na její cestě domů. Jako příčina smrti bylo v úmrtním listě uvedeno vykrvácení. Samozřejmě, že ani tentokrát nezapomněl vrah dívku pobodat a sexuálně zneužít. Z vraždy byl podezřelý její přítel Peter Schay, který si neprávem odseděl patnáct měsíců.

Konec řádění a trest

Poslední obětí muže s hnědýma očima a milým vystupováním byla čtyřletá Marion Ketterová. Poté, co ji bestie s lidskou podobou uviděla hrající si pouze v kalhotkách na dětském hřišti, začaly mu tělem proudit vzrušivé výboje. Joachim jí podal ruku a zeptal se jí, jestli s ním nechce jít na procházku. Je jasné, že domů k mamince se už živá nevrátila. Když na policejní stanici na duisburském předměstí Laar zazvonil telefon, psalo se třetího července 1976. Tehdy volala Marionina matka a oznámila zmizení své dcery. Policie obklíčila celou čtvrť. Při vyšetřování jim jeden z nájemníků vypověděl, čeho byl právě svědkem. Jeho soused Joachim Kroll, aby nepoužíval záchod v nejvyšším patře, jelikož je ucpaný. Na otázku „Čím že?“ dostal odpověď, že vnitřnostmi. Jak policisté po několika málo minutách zjistili, nelhal. Razie v Joachimova bytu na Freisenstrasse 11 už pak na sebe nenechala dlouho čekat. V mrazáku se našly plastové sáčky s kusy lidského těla, v hrnci na plotně se vařila dětská ruka s mrkví a brambory. Od rozdělaného oběda putoval Kroll rovnou do basy.

V průběhu desítek výslechů se zrůda z Porúří, jak se Krollovi přezdívalo, přiznal k nejméně čtrnácti vraždám. Proces v soudní síni č. 4. s ním začal 4. 10. 1979 a skončil 8. 4. 1982. Konečný verdikt mu za osm prokázaných vražd a jeden pokus o ni stanovil devětkrát doživotí. Trest si odpykával ve věznici v Rheinbachu, v níž 1. 7. 1991 zemřel na infarkt.

 

 

 


Další články z rubriky

Michael Popkov: Dvojí život angarského maniaka

Michael Popkov: Dvojí život angarského maniaka

Autor: Hana Lorencová, Datum: 12. 4. 2019 0:02
„Rotkopf“ Franz Sandtner: Největší masový vrah první republiky

„Rotkopf“ Franz Sandtner: Největší masový vrah první republiky

Autor: Hana Lorencová, Datum: 5. 4. 2019 0:03
Oldřich Filipín: Zahradník, který vraždil kvůli čtyřem korunám

Oldřich Filipín: Zahradník, který vraždil kvůli čtyřem korunám

Autor: Hana Lorencová, Datum: 29. 3. 2019 0:05
Tip šéfredaktorky

Velikonoční beránek

15. 4. 2019 10:00 autor -red-