Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Sériový vrah a lidožrout Albert Fish
pxhere.com
Volný čas / Krimi čtení

Sériový vrah a lidožrout Albert Fish

datum: 25. 1. 2019 0:08 autor: Matěj Vavřina
Jde zřejmě o jednoho z nejzvrácenějších sériových vrahů všech dob. Číst o jeho odporných činech mohou opravdu jen silné povahy.

Narodil se v roce 1870 ve Washingtonu D. C. do ne zrovna ideální rodiny. Otec zemřel, když mu bylo pět, matka trpěla náboženskými přeludy, dva z jeho strýců skončili na psychiatrické klinice a také jeho sourozenci (byl z dvanácti dětí) vykazovali všelijaké odchylky od normy – od demence po alkoholismus v raném věku. Matka nebyla schopna rodinu uživit, a tak Albert načas skončil v sirotčinci, kde byl zneužíván a bit. Když odtud jako devítiletý odcházel, už věděl, že ho přitahuje bolest – vlastní či ostatních. Když jeden z jeho bratrů, námořník, vyprávěl o kanibalech, nemohl se toho nabažit.

Homosexuální prostitut

Už ve dvanácti letech se Albert Fish seznámil s mladým telegrafistou, s nímž udržoval homosexuální styky a neštítil se ani pojídání jeho exkrementů. O osm let později odešel do New Yorku a začal se živit jako pouliční prostitut. Víkendy trávil na veřejných koupalištích, kde okukoval mladé chlapce. Obvlášť si oblíbil bazén YMCA, kde bylo dovoleno koupání bez plavek. Později přiznal, že právě v této době znásilnil první chlapce.

Přes svou převažující homosexuální orientaci se Fish roku 1898 oženil s mladou dívkou, jež mu postupně porodila šest dětí. Manželství však skončilo rozchodem. Ačkoli se pak Fish oženil ještě třikrát, většinu času trávil se svými milenci.

Mučil chlapce i dívky

V představách se mu vracel obraz, který zahlédl na jedné výstavě a který ho prudce vzrušil – průřezové schéma penisu. Když později potkal černošského chlapce svolného k sadomasochistickým hrátkám, rozhodl se, že překročí hranice toho, co si až dosud dovoloval. Přivázal chlapce k židli, vytáhl připravené nůžky a začal mu, nic netušícímu, stříhat přirození. Mladíkův nelidský řev ale Fishe tak vyděsil, že toho nechal, zranění obvázal, hodil na postel deset dolarů a utekl.

27. května 1926 zazvonil u dveří rodiny Buddových stařec. Nesl čerstvé jahody a sýr. Představil se jako Frank Howard, majitel farmy na Long Islandu. Viděl prý v novinách inzerát Buddovic syna Edwarda, který hledal práci na venkově, a tak mu přišel nabídnout místo. Hned mu také vyplatil zálohu na mzdu. Pak si všiml Edwardovy desetileté sestry Grace a zeptal se Buddových, zda by ji nemohl vzít na dětskou oslavu, již toho dne pořádají jeho příbuzní. Rodiče váhali, ale nevinný starcův zjev je přesvědčil. Domnělý Frank Howard jim dal adresu a slíbil, že Grace do setmění přivede domů. Odešli ruku v ruce. Od té chvíle Buddovi svou dceru nespatřili.

Nechutné a odporné podrobnosti

Policejní pátrání bylo marné, chyběla jakákoli stopa. Až po osmi letech přišel na policii dopis, v němž se domnělý Frank Howard vyznal ze své touhy po kanibalizmu a podrobně popsal, jak Grace přivedl do opuštěného domu zvaného Wisteria Cottage. Zatímco si hrála na zahradě, šel dovnitř, svlékl se a schoval se do skříně. Pak Grace zavolal. Vybafl na ni nahý a dívenka se dala na útěk. Daleko však neutekla – chytil ji ještě na schodišti a uškrtil. Pak pomocí nože a pilky oddělil hlavu od těla a trup rozpůlil. Nařezal z něj pruhy masa, hodil je do hrnce a povařil s cibulí, petrželí, mrkví a brambory. Nejvíc mu prý chutnalo maso z Graceina zadečku.

Policejní fotka Alberta Fishe. (zdroj: Wikimedia Commnons)

„Neznásilnil jsem ji, ačkoliv příležitost byla. Zemřela jako panna,“ ukončil zpověď. Detektivové přeškrtanou hlavičku dopisu dešifrovali, ale na uvedené adrese žádného Franka Howarda neznali. Našli však mladíka, který přiznal, že pár hlavičkových papírů ukradl a potom je zapomněl na staré adrese. Podle registru se podařilo dát dohromady seznam nájemníků. Jeden z nich, jistý Albert Fish, odpovídal Howardovu popisu. Jenže mezitím už se odstěhoval. Majitel domu však prozradil, že Fishovi prý má na starou adresu ještě přijít dopis s penězi od syna. Detektivům už tedy stačilo si na něj počkat. Když stařec přišel a zahlédl policii, pokusil se bránit břitvou – ale marně, byl odzbrojen a skončil v poutech.

Přiznal kolem stovky vražd

Při výslechu se Albert Fish téměř okamžitě ke všemu přiznal a nádavkem přidal výčet dalších odporností. Krom obscénních dopisů, kterými odpovídal na inzeráty osamocených žen, a všemožných druhů sodomie mluvil i o dalších vraždách, jež spáchal. Podle jeho vlastních slov jich mělo být okolo stovky. Vyprávěl, jak projel třiadvacet amerických států a v každém zabil nějaké děti, většinou černošské, po nichž policie příliš důkladně nepátrala. Kdesi prý jisté malé holčičce platil pět dolarů za každého chlapce, jehož mu přivedla.

V New Yorku byla Fishovi kromě usmrcení Grace Buddové prokázána také vražda nezletilého Billyho Gaffneyho. Toho Fish vylákal na skládku na Riker Avenue, kde stál opuštěný dům. V něm chlapce svlékl, svázal, spálil jeho oblečení a odešel. Vrátil se až druhý den. „Bičoval jsem jeho zadek, až mu krev tekla po nohách. Uřízl jsem mu uši, nos, zvětšil jsem mu pusu od ucha k uchu. Vyndal jsem mu oči z očních důlků. V tu chvíli už byl mrtvý. Zabodl jsem mu nůž do břicha a pil jsem z té rány krev.“ Dodal, že nakonec si z kousků chlapcova obličeje a některých vnitřností připravil ragú.

Rodina svědčí proti němu

Fishova vlastní vnoučata při výslechu uvedla, že je nutil, aby ho nahého bila. Ani syn mu příliš nepomohl, když u soudu přiznal, že se jednou vrátil domů dřív a zahlédl svého otce stát nahého v pokoji. Zatímco se jednou rukou uspokojoval, druhou si bičoval zkrvavená záda a křičel u toho bolestí i rozkoší.

Porota se radila čtyři hodiny, přestože výrok byl předem jasný – navzdory evidentním důkazům šílenství byl Fish odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle. Na rozsudek reagoval radostně: „Jaká to bude radost umřít na elektrickém křesle! To bude úžasné mrazení! Jediné, jaké jsem ještě nezkusil!“ Po chvilce váhání však vyjádřil obavu, kdo se postará o jeho děti.

Těsně před popravou, 16. ledna 1936, si Albert Fish nechal zavolat advokáta a předal mu své prohlášení pro tisk čítající několik stran. Tento text se však nikdy na veřejnost nedostal. Advokát prohlásil, že ho nikomu neukáže, protože obsahuje ty nejhorší obscénnosti, jaké kdy kdo četl. Zvráceného vraha Fishe usmrtil až druhý výboj proudu. Po prvním se jen vyvalil dým, elektřinu zkratovalo šestadvacet rybářských háčků, které si odsouzenec zapíchal do různých částí těla.

 

 

 

 

 


Další články z rubriky

Andrew Cunanan: Muž, který se „proslavil“ vraždou Versaceho

Andrew Cunanan: Muž, který se „proslavil“ vraždou Versaceho

Autor: Hana Lorencová, Datum: 8. 3. 2019 0:05
Martin Lecián: Postrach Moravy

Martin Lecián: Postrach Moravy

Autor: Hana Lorencová, Datum: 1. 3. 2019 0:03
Tip šéfredaktorky

Příběh Evy (59): Vzpoura prababičky Josefky

17. 3. 2019 0:03 autor podle příběhu Evy K. napsala Alžběta Morávková