Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Noční slídil
Pixabay
Volný čas / Krimi čtení

Noční slídil

datum: 19. 10. 2018 0:10 autor: Matěj Vavřina
To byla přezdívka vraha minimálně šestnácti obětí. Richard Ramirez se narodil jako Ricardo Leyva Ramírez v roce 1960 do texaské rodiny mexických přistěhovalců. Rodina žila ve skrovných poměrech – otec pracoval jako řidič, matka byla dělnice. Richard měl čtyři další sourozence, takže byl v neustálém kontaktu se svými vrstevníky; přesto se lidí spíše stranil.

Známí ho popisovali jako tichého a klidného chlapce, ačkoli měl už od raného dětství své vrtochy. Jedním z těch relativně neškodných byla nezvladatelná chuť na sladké. Konzumoval těžko představitelné množství čokoládových tyčinek, bonbonů a jiných pochutin, což mu v kombinaci s nulovou dentální hygienou přineslo zkažené zuby a související nesnesitelný zápach z úst. Pozici toho horšího z vrtochů zaujala marihuana. Kouřil ji už na základní škole, kterou následkem toho zanedbával. Oblíbeným raušovým místem se stal nedaleký hřbitov, kam se uchyloval stále častěji, aby trávil čas mimo dosah přísného otce. Na trávu i na sladkosti si „vydělával“ drobnými krádežemi. Původně toužil po sportovní kariéře, ale tu mu v jedenácti letech nemilosrdně utnula diagnostikovaná epilepsie a následný zákaz namáhavých tělesných aktivit.

Richard Ramirez na policejní fotografii. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Tajně pozoroval hosty hotelu

V dospívání Ramirez silně přilnul ke svému staršímu bratranci Miguelovi. Ten byl veteránem války ve Vietnamu a mladému Richardovi se rád chlubil stále živými vzpomínkami a fotografiemi, na kterých znásilňoval zajaté Vietnamky nebo pózoval s jejich uřezanými hlavami. Pro rodinu přestal být akceptovatelným až poté, co během vyhroceného konfliktu přímo před Richardovýma očima zastřelil vlastní manželku.

Když Richarda vyloučili ze střední, musel se začít živit sám. Našel si práci poslíčka v hotelu, kde ho silně lákaly útroby pokojů a jejich sezonní obyvatelé. Schovával se v zákoutích pokojů, pozoroval sprchující se ženy a přitom se uspokojoval. Jednou ale Ramirezovy choutky přerostly jeho schopnost sebeovládání – pozorovanou ženu se rozhodl znásilnit; naštěstí zasáhl manžel, který zrovna vešel do pokoje. Následný soud nakonec mladistvému Ramirezovi přiřkl pouze trest veřejně prospěšných prací.
V osmnácti letech se jako metalový fanda a uživatel kokainu přestěhoval do Los Angeles. Jeho jedinou sexuální zkušeností, vyjma nepovedeného znásilnění, byla noc s prostitutkou. Nebylo proto divu, že se pod vlivem návykových látek rozhodl svůj zážitek zopakovat. Placená rozkoš ale neprobíhala podle Ramirezových představ a to ho dohnalo k zuřivosti. Ženu surově zbil, načež zjistil, že ho pocit síly a dominance silně vzrušuje. Než ráno odešel, opakovaně ji mlátil a znásilňoval. Na silný zážitek pak nedokázal zapomenout a stále si ho přehrával v hlavě, dokud se nerozhodl, že si své zvrácené představy opět zrealizuje.

Vražda v době olympiády

28. června začaly v Los Angeles olympijské hry a té horké noci Richard Ramirez spáchal svou první vraždu. Do přízemního bytu devětasedmdesátileté Jennie Wincowové ve čtvrti Glassel Park se dostal otevřeným oknem. Druhého dne ráno tělo oběti objevil její syn. Po mnoha surových bodných ranách měla Jennie téměř oddělenou hlavu od těla. Zmizely cennosti a peníze, pitva navíc prokázala sexuální násilí. Jediným vodítkem byl otisk prstu na parapetu, který však policisty v jejich pátrání nikam dál neposunul.
O několik měsíců později napadl Ramirez při parkování v její vlastní garáži dvaadvacetiletou Marii Hernandezovou. Když zaslechla hluk a otočila se, přiřítil se k ní černě oděný muž v kšiltovce a pistolí mířil na její obličej. I přes opakované prosby o ušetření života nakonec Ramirez vystřelil. Omdlela, probudil ji druhý výstřel z útrob domu. Probrala se živá a takřka nezraněná. V lehce krvácející ruce stále svírala klíče, které si instinktivně v okamžiku výstřelu dala před obličej. Když se nakonec dobelhala dovnitř k telefonu, zjistila, co znamenal druhý výstřel – na zemi ležela v louži krve její spolubydlící Dayle Okazakiová. Ještě té noci stihl Ramirez zastřelit i tchajwanskou rodačku Tsai Lian Yuovou. Přivolaný policista ji našel na ulici ještě živou, s roztrhanými punčochami. Příjezdu sanitky se už nedožila.

Páchnoucí přízrak

Ramirez znovu udeřil o deset dnů později, když už z něho tisk vytvořil přízrak, a inspirovaný čepicí s logem rockové kapely AC/DC, kterou měl Ramirez v době řádění na sobě, ho nazval Nočním slídilem. Přesto vrah ve své jistotě podlehl pocitu, že nebude nikdy dopaden. Na tělech obětí zanechával nožem vyřezané satanské symboly a místa činu záměrně aranžoval. Nesnažil se ani jakkoli maskovat.

Jedenačtyřicetiletá Ruth Willsonová byla strachy bez sebe, když se v bytě objevil cizí muž, spoutal jejího dvanáctiletého syna a zamkl ho ve skříni. Okamžitě začala útočníkovi líčit, kde jsou skrýše na šperky, ale to Ramireze nezajímalo.Ramirez znovu udeřil o deset dnů později, když už z něho tisk vytvořil přízrak, a inspirovaný čepicí s logem rockové kapely AC/DC, kterou měl Ramirez v době řádění na sobě, ho nazval Nočním slídilem. Přesto vrah ve své jistotě podlehl pocitu, že nebude nikdy dopaden. Na tělech obětí zanechával nožem vyřezané satanské symboly a místa činu záměrně aranžoval. Nesnažil se ani jakkoli maskovat. „Byla jsem si jistá, že se pozvracím,“ uvedla později do protokolu. Ramirezovy prohnilé zuby totiž při znásilňování vydávaly tak silný zápach, až na Ruth přicházely mrákoty. Když se Ramirez uspokojil, prohlásil, že sice mnoho lidí zabil, ale Ruth a jejího syna nechá naživu. Pak odešel.

V následujících týdnech v Los Angeles rekordně stouply prodeje střelných zbraní a poplašných zařízení. Smyčka kolem Ramireze se začala stahovat, a tak se rozhodl pro přesun do San Franciska, kde zavraždil tři osoby. Na místě činu nezapomněl zanechat pro něj v tu dobu již typický pentagram. Když si však policie oba případy spojila, a dokonce vtrhla na ubytovnu, kde měl pronajatý pokoj, musel se vydat dál. Díky pozdějšímu svědectví se policii podařilo zjistit, že pachatel odjel ukradenou starou oranžovou toyotou. Ta byla nakonec nalezena opuštěná v čínské čtvrti. Forenzní analytici po důkladném ohledání objevili uvnitř vozu otisk prstu, který se shodoval se záznamem v databázi – už věděli, že vrahovo jméno je Richard Ramirez. Přestože jeho fotografie visely všude po městě, nebál se vstoupit do obchodu s alkoholem. Prodavačka ho okamžitě poznala. Vyhnán vyděšeným křikem „Noční slídil! Noční slídil!“ vyběhl ven na ulici a v blízké čtvrti se snažil objevit a ukrást automobil.

Fanynky mu psaly

Naštěstí si vybral špatně; když na jednom z dvorků nasedl do automobilu a pokoušel se nastartovat, nevšiml si, že majitel vozidla leží pod autem a cosi opravuje. Ramirez vyhrožoval, že ho zastřelí. To ale bylo majiteli jedno. Po krátké bitce se mu vrah sice vytrhl, ale neosvobodil se nadlouho. Po několika ranách pěstmi i tyčí od rozezlených obyvatel ještě rád vyběhl vstříc policejnímu vozu, který okolo zrovna projížděl během obhlídky. Okamžitě vše přiznal a doslova prosil o zatčení. Věděl, že by ho stále početnější dav zlynčoval.

Soudní proces s Ramirezem sledovaly celé Spojené státy. Ještě před vynesením rozsudku za třináct vražd, pět pokusů o vraždu, jedenáct sexuálních útoků a čtrnáct vloupání se stal celonárodní celebritou. Ženy mu do věznice, kde čekal na provedení popravy, posílaly zamilované dopisy. Jeho srdce si nakonec získala Doreen Lioyová, kterou si 3. října 1996 po schválení žádosti vzal za ženu. Pitoreskní manželství nakonec ukončila 7. července 2013 Ramirezova smrt. Injekce s jedem ani elektrického křesla se však nedočkal – příčinou byl jeden ze zhoubných typů rakoviny krve.

Další články z rubriky

Vrah byl zahradník

Vrah byl zahradník

Autor: Hana Lorencová, Datum: 11. 1. 2019 0:11
Oblek z lidské kůže

Oblek z lidské kůže

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 4. 1. 2019 0:10
Vraždící „celebrita“

Vraždící „celebrita“

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 14. 12. 2018 0:14
Vrah, který si dal pauzu

Vrah, který si dal pauzu

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 7. 12. 2018 0:05
Tip šéfredaktorky

Malý průvodce estetickou medicínou. Mezonitě a liftingové nitě (3)

7. 1. 2019 9:22 autor Markéta Vavřinová