Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Kanibal z továrny na čokoládu
VisualHunt.com
Volný čas / Krimi čtení

Kanibal z továrny na čokoládu

datum: 7. 9. 2018 0:45 autor: Matěj Vavřina
Dne 22. července 1991 zastavil nahý mladík Tracy Edwards policejní hlídku a oznámil, že byl v nedalekém bytě napaden nožem. Kdyby policisté věděli, co najdou uvnitř, nikdy by se nerozhodli místo činu zkontrolovat.

V sudu uprostřed pokoje byly naložené čtyři lidské trupy, v lednici ležely dvě hlavy a dalších sedm se nalezlo již uvařených. Kromě toho po bytě visely rozvěšené uřezané genitálie. Ten den se nenápadný dělník z továrny na čokoládu jménem Jeffrey Dahmer zapsal do povědomí jako jeden z nejzrůdnějších sériových vrahů ve Spojených státech.

Vyrůstal v normální rodině

Dahmerovo dětství jako by se vymykalo všem poučkám z učebnic psychologie. Narodil se 20. května 1961 v evangelické nemocnici ve West Allis ve státě Wisconsin a svá první léta prožil ve spořádané středostavovské rodině. Otec se zabýval chemií a trávil mnoho času mimo domov, matka Joyce pracovala jako obsluha dálnopisu. Když bylo Jeffreymu sedm let, narodil se mu bratr David. Oproti dětem ze sousedství Jeffrey nikdy nevykazoval žádné zvláštnosti, což se ale jednoho dne radikálně změnilo – když absolvoval banální operaci kýly. Začal se uzavírat do sebe, hodiny zíral do prázdna a nepromluvil ani slovo.

Týrání zvířat

V dubnu 1967 se rodina přestěhovala do Ohia. Změna měla na Dahmera příznivý vliv, navazoval přátelství s vrstevníky a oblíbili si ho i učitelé. Vše ale skončilo hned následujícího roku, kdy byl sexuálně zneužit chlapcem ze sousedství. Od té doby se uzavřel definitivně. Když bylo Dahmerovi deset let, probudil se jeho zvláštní zájem o okolní přírodu. Usekával hlavy hlodavcům, kyselinou bělil kuřecí kosti a v sousedství zabil psa, jehož tělo přibil hřebíky ke stromu a uřezanou hlavu napíchl na vršek kůlu. Současně s touhou po zabíjení se u Dahmera rozvíjela znalost chemie, kterou bohatě využíval v pozdějších letech.

V osmnácti letech se idyla rodinného štěstí zhroutila. Rodiče se rozvedli a Dahmer se začal přátelit s alkoholem. Ačkoliv byl přijat na univerzitu, nikdy na ni nenastoupil. Místo toho na doporučení otce narukoval do armády, která ho poslala na americkou základnu v tehdejším Západním Německu. Byl však pro opilství brzy vyloučen.

První oběť

Dne 18. června 1978 se obrátil na otce s prosbou, zda si může půjčit jeho auto. Bezcílně projížděl po okolních silnicích a čekal na svou oběť. Stal se jí mladý Steven Hicks s košilí rozverně uvázanou kolem pasu. Dahmer nejprve Stevenovi nabídl odvoz do města, ale nakonec dojeli do domu Dahmerovy babičky. Když to Steven nečekal, Dahmer ho vší silou udeřil činkou do hlavy. Mrtvé tělo vykuchal a kosti rozdrtil kladivem na prach, který vysypal do křoví na zahradě. Zbylé části Hicksova těla zakopal pod verandu.

Jeffrey v době první vraždy. (zdroj: Wikimedia Commons)

Pokračování po devíti letech

Následujících devět let zvládal Dahmer žít jakž takž spořádaně. Usadil se v Milwaukee, kde začal pracovat jako dělník v továrně na čokoládu, a volný čas trávil neškodnými návštěvami podniků pro gaye. Dne 15. září 1987 však toto období skončilo. Dahmes tehdy ve svém oblíbeném baru sbalil mladého Asiata Stephena. Opilí se vydali do přilehlého hotelu. Když se Dahmer ráno probudil, objevil Stephena mrtvého. Dle svých slov „zpanikařil“. V protějším obchodě koupil velký kufr. Mrtvolu rozčtvrtil, naskládal do kufru a odvezl do domu své babičky. Tam se věnoval dalšímu průzkumu Stephenova torza. Co po experimentech zbylo, shrnul do plastového pytle a hodil mezi odpadky. Pytel se nikdy nenašel.

Od té chvíle dával Dahmer svým zvráceným vášním zcela volný průchod. V lednu následujícího roku potkal na ulici čtrnáctiletého Jamese Doxtatora. Vylákal ho do babiččina domu, omámil drogou, uškrtil, rozpitval a nakonec rozložil v kyselině. Richard Guerrer následující měsíc dopadl stejně, ale hned u příští oběti, šestadvacetiletého Anthonyho Searse, se Dahmer rozhodl ponechat si trofej. Uvařil jeho uříznutou hlavu v hrnci, aby ji zbavil měkkých tkání, a holou lebku nabarvil našedo – vypadala pak jako umělá. Dahmer však toužil zajít ještě dál. Začal si ukládat plátky lidského masa do lednice a později je vařil a pojídal. Věřil, že do něho vstoupí síla mrtvých chlapců. Ale ačkoliv jeho babička nepatřila k nejbystřejším, hluk a zápach vycházející ze sklepa jejího domu ji začal přivádět k šílenství. Nakonec dala vnukovi „nůž na krk“– buď se vystěhuje, nebo bude klid. Tehdy se Dahmer přestěhoval do nechvalně známé garsonky číslo 213 na Severní čtyřiadvacáté ulici v Milwaukee, kde ztratil poslední zbytky zábran.

Hrůzný nález

V roce 1991 už měl Dahmer za sebou pěknou řádku vražd. Když dvě mladé černošky zahlédly běžet po ulici zdrogovaného Asiata Koneraka Sinthasomphoneho pronásledovaného bílým mužem (shodou okolností šlo o bratra chlapce, kterého Dahmer v minulosti zneužil), zavolaly policii, ale pohotový Dahmer i přes protesty dívek nakonec policisty přesvědčil, že jde o běžnou mileneckou hádku, a Koneraka si odvedl zpět domů. Tam mu vrtačkou navrtal otvor do mozku, aby ho proměnil ve svého sexuálního otroka. Konerak však zákrok nepřežil. Kvůli netečnosti policie zemřeli další čtyři mladí muži. Až pátý, Tracy Edwards, přestože ho Dahmer zdrogoval, stihl uprchnout a zkontaktovat policii. Ve chvíli, kdy strážník objevil polaroidové fotografie uřízlých hlav v lednici, začal brát situaci velmi vážně. Přesto se neubránil šoku, když lednici otevřel a skutečně zíral do mrtvých očí. Kromě jiných hrůz objevil i tři sáčky s lidskými srdci a hrnec, na jehož dně ležely lidská ruka, penis a šourek s varlaty. V zapáchající skříni tlela tři lidská torza v různém stupni rozkladu a objeven byl i vysušený skalp.

Po zatčení v roce 1991. (zdroj: Wikimedia Commons)

Jeffrey Dahmer se nakonec v soudní síni přiznal a byl odsouzen na patnáctinásobné doživotí s možností podmínečného propuštění – po 957 letech. Drtivou většinu času trávil v cele sám. Když byl napoprvé vpuštěn mezi ostatní vězně, skončil pobodaný břitvou. Dahmer dlouhodobě prohlašoval, že bude ve věznici zabit. Měl pravdu. Dne 28. listopadu 1994 dostal za úkol vyčistit umývárny. Ostraha se otočila zády, dovnitř vběhla tlupa spoluvězňů a Dahmera ubila násadami od košťat. Vůdce vzbouřenců Christopher Scarver prohlásil, že ho k činu vyzval jeho otec – Bůh.

Další články z rubriky

Vrah byl zahradník

Vrah byl zahradník

Autor: Hana Lorencová, Datum: 11. 1. 2019 0:11
Oblek z lidské kůže

Oblek z lidské kůže

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 4. 1. 2019 0:10
Vraždící „celebrita“

Vraždící „celebrita“

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 14. 12. 2018 0:14
Vrah, který si dal pauzu

Vrah, který si dal pauzu

Autor: Matěj Vavřina, Datum: 7. 12. 2018 0:05
Tip šéfredaktorky

Malý průvodce estetickou medicínou. Mezonitě a liftingové nitě (3)

7. 1. 2019 9:22 autor Markéta Vavřinová