Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Anatolij Onoprienko: Vrah, který měl v plánu zabít 360 lidí
pexels.com
Volný čas / Krimi čtení

Anatolij Onoprienko: Vrah, který měl v plánu zabít 360 lidí

datum: 15. 2. 2019 0:10 autor: Hana Lorencová
Neslavné prvenství mezi ukrajinskými sériovými vrahy má Anatolij Onoprienko. Vzal život 52 nevinným lidem.

Malá vesnička Laski u Žitomíru je místo, kde se 25. července 1959 narodil zatím „nejslavnější“ sériový vrah z Ukrajiny. Jak už to v podobných případech bývá, v normálním rodinném prostředí dlouho nepobyl. Ve třech letech ztratil matku, otec byl odsouzen za krádeže a Anatolij v osmi letech putoval do dětského domova. Prostředí a přísný až vězeňský systém sovětských dětských domovů se na jeho psychice rozhodně podepsal. Už tam se ale podílel na šikanování spolužáků.

V patnácti nastoupil na lesnické učiliště, které však nedokončil. Po povinné vojenské službě začal pracovat jako hasič.

Zavraždění motoristé

První zločiny spáchal v létě 1989 společně s veteránem s Afghánistánu Sergejem Rogozinem. Zjistili, že na silničním odpočívadle občas v autě přespávají lidé, kteří jsou na delší cestě. Přepadli, zastřelili a oloupili dva páry. Oběti zahrabali v lese a auta převezli o kus dál, kde je zapálili. Rogozin ale odmítl pokračovat. Onoprienko mu sice vyhrožoval likvidací rodiny, ale nakonec se jejich cesty rozešly.

Anatolij Onoprienko (zdroj: Wikimedia Commnons)

Onoprienko už vraždil sám. Ještě ten samý rok připravil o život dalších pět lidí. Opět to byla rodina přespávající v autě. Nejmladší z nich byl teprve jedenáctiletý chlapec. Později uvedl, že „zabíjení motoristů mu vlastně nepřinášelo ani potěšení, ani užitek“.

Vrah si dal přestávku

Anatolij využil uvolňující se politické situace a vypravil se do Evropy. Cestoval po mnoha státech, občas se někde nechal zaměstnat, častěji však kradl. Právě proto byl v roce 1994 vyhoštěn z Německa a deportován domů na Ukrajinu. Později kriminalisté v různých zemích Evropy zjišťovali, zda některé nevyřešené vraždy z té doby nespáchal Onoprienko. Žádné důkazy se ale nenašly.

Při příletu na letiště Borispol předstíral, že je šílený, a místo do vězení tak putoval do psychiatrické léčebny. Tam mu lékaři diagnostikovali schizofrenii a po několika měsících ho pustili.

Vraždy podle kříže

Onoprienko pokračoval ve vraždění. V průběhu jednoho roku zabil 43 lidí, z toho 10 dětí. Děti prý údajně zabíjel proto, aby nemusely jít do sirotčince! Schéma zločinu bylo pokaždé stejné. Vyhlédl si rodinný dům na samotě, kam se vloupal, když jeho obyvatelé spali. Všechny je postřílel a odnesl si peníze a cenné věci.

Často ještě dokázal několik hodin strávit společně s mrtvolami, které zavraždil. Některým vytrhl i zlaté zuby, jiným uřezal prsty, aby mohl lépe stáhnout prsteny.

Výběr míst pro zločiny nebyl náhodný – když je označíte na mapě Ukrajiny, vytvoří kříž!

„Zabíjet lidi je pro mě jako trhat staré peřiny.“

Nevinný člověk byl umučen

Ukrajinská policie se dlouhou dobu neměla čeho chytit. Nejrozsáhlejšího pátrání v historii Ukrajiny se zúčastnilo kolem dvou tisíc policistů a pomáhaly i tři a půl tisíce vojáků. Vražedné útoky přežil jen jeden jediný svědek, od kterého měla policie popis vraha. Ten se hodil na šestadvacetiletého Jurije Mozilu. Jak se později ukázalo, policie ho při výslechu umučila! Několik policistů za to pak bylo odsouzeno.

Skutečný vrah byl dopaden náhodou. Onoprienkův bratranec Pjotr, u kterého Anatolij nějakou dobu bydlel, objevil skrýš se zbraněmi. Anatolije vyhodil z bytu vše oznámil na policii. Pak už to mělo rychlý spád! Po prověření ukradených zbraní bylo jasno.

Dvacetičlenný tým policistů zadržel Onoprienka v bytě, kam se přestěhoval k nové přítelkyni Anně. Anna měla na ruce prsten jedné z obětí! Když to zjistila, nervově se zhroutila. Myslela prý, že je Anatolij obchodník.

Ke všemu se přiznal

Během výslechu Onoprienko nezapíral a ke všemu se přiznal. Neustále tvrdil, že „hlasy shora“ mu našeptávaly, aby zabíjel. Údajně za „umírající komunismus“, jako protest proti „neonacismu“ a pak „proti AIDS“. Měl prý mít celkem „360 duší“. Naštěstí jich bylo „jen“ 52.

Soud začal v listopadu 1998 v Žitomíru. Onoprienko byl v kovové kleci, protože se soud obával útoků z řad pozůstalých. Ti ho chtěli vydat a lynčovat! Na jaře 1999 byl odsouzen k trestu smrti, jeho společník Rogozin za podíl na čtyřech vraždách na 13 let.

„Nikdy jsem ničeho nelitoval a teď už litovat nezačnu.“

Nakonec popraven nebyl, protože Ukrajina se začala sbližovat s Evropskou unií a na trest smrti bylo vyhlášeno moratorium. Dostal tedy doživotí. Ve vězení nepracoval, po celou dobu jen četl. Zemřel na následky infarktu v srpnu 2013. Bylo mu 54 let.

 

 

 


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Andrew Cunanan: Muž, který se „proslavil“ vraždou Versaceho

Andrew Cunanan: Muž, který se „proslavil“ vraždou Versaceho

Autor: Hana Lorencová, Datum: 8. 3. 2019 0:05
Martin Lecián: Postrach Moravy

Martin Lecián: Postrach Moravy

Autor: Hana Lorencová, Datum: 1. 3. 2019 0:03
Tip šéfredaktorky

Květákové „rizoto“ s krůtím masem

13. 3. 2019 10:00 autor -red-