Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Moniky (45): Mladší sestra rozbila rodinu mému kamarádovi
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Moniky (45): Mladší sestra rozbila rodinu mému kamarádovi

datum: 19. 9. 2020 0:05 autor: podle příběhu Moniky Č. napsala Alžběta Morávková
Rodinné štěstí by se nemělo budovat na troskách rozbitých vztahů. Zpátky už kolo času nikdy neotočíme bez toho, aniž bychom zbourali ty nové…

Bylo mi teprve osmatřicet, když můj manžel Martin zemřel. Akutní leukémie. Zůstaly mi po něm dvě dcery a krásné vzpomínky. A taky jeho nejlepší kamarád Zdeněk.

Nejlepší přátelé

Patřili jsme do jedné party spolužáků na střední škole. Po maturitě odešel Zdeněk na vysokou a my s Martinem si našli práci a tak nějak zahnízdili v rodném městě. A to doslova, protože jsme si přestavěli dům po Martinově babičce.

Zdeněk se po škole vrátil domů a ze studií si přivezl Zuzku. Sympatická černovláska se s námi brzy spřátelila. A když pak postupně přicházely na svět děti, nejdřív naše holky, pak Zdeňkovi kluci, trávili jsme všichni spolu spoustu času a „dětské“ dovolené.

Martinova smrt naše přátelství ještě utužila. Zdeněk i Zuzka ke mně každý den chodili, pomáhali mi, brali holky na výlety a snažili se, abych přišla na jiné myšlenky.

Večírek

„Proč bys na ten večírek neměla chodit, Moni?“ přemlouvala mě Zuzka, když se blížil třídní sraz po dvaceti letech od maturity. „Musíš chodit mezi lidi, i Martin by si to tak přál,“ řekla nekompromisně. „Zdeněk se tam taky moc těší.“

Do restaurace v okresním městě, kde měl večírek probíhat, nás odvezla Zuzka. „Zpátky si vemte taxíka. A moc se neopijte,“ volala na nás, když odjížděla. – „Nabídla se Aneta, abych jí zavolala, prý stejně není zvyklá chodit spát před druhou ráno,“ odpověděla jsem.

S o deset let mladší sestrou Anetou jsme se tak nějak míjely. Bylo to věkovým rozdílem i různými zájmy. Já jsem byla rodinný typ, Aneta milovala společnost a zábavu. Vystudovala dějiny umění a pracovala jako kurátorka výstav. K rodičům jezdila tak jednou za dva až tři měsíce. Tentokrát tam byla na víkend a asi se trochu nudila. „Ségra, klidně volej i ve tři ráno,“ smála se svým nakažlivým úsměvem, „mně to fakt nevadí.“

Přeskočila jiskra?

„Tys nám nějak vyrostla, Anetko,“ vítal se ovíněný Zdeněk v noci s mou sestrou. Celou cestu domů z ní nemohl spustit oči. Aneta se smála všemu, co řekl. Pak ho políbila na rozloučenou – na můj vkus dost dlouze.

„Pěknej chlap se z toho Zdeňka vyloupl,“ poznamenala druhý den u rodinného oběda. „Elegantní, šarmantní a vtipný!“ – „A taky ženatý,“ zamračila jsem se. – „Nebuď tak upjatá,“ smála se Aneta, „to přece vím.“

„Zdeněk je teď samá služební cesta,“ povzdychla si asi zanedlouho Zuzka. „Přijede unavený a víkendy prospí. Kluci s ním chtějí hrát fotbal nebo jít na kolo, a on se vymlouvá. Dokonce mě i napadlo, jestli nemá nějakou ženskou.“ – „Prosím tě, Zdeněk?“ upřímně jsem se podivila, ale červíček pochybností se mi zavrtával do hlavy.

Jsi nezodpovědná!

Aneta začala častěji jezdit k nám a občas se přidala i na společné výlety a akce se Zuzkou a Zdeňkem. Začala jsem si všímat jakoby nenápadných doteků mezí ní a Zdeňkem i občasných dlouhých pohledů.

„Moni, potřebovala bych s tebou nutně mluvit,“ volala mi Aneta jednou večer. „Ale radši ne doma… Nezajdeme zítra někam na kafe?“ Vypadlo z ní to, co jsem šestým smyslem tušila. Zamilovala se do Zdeňka a už několik měsíců se s ním schází.

„Musíš to rychle skončit,“ utrhla jsem se na ni. „Doufám, že to Zuzka neví. Jak bych před ní vypadala…? Moje sestra, která jí rozbíjí rodinu! Víš, jak mi oba pomohli, když umřel Martin? Jsi nezodpovědná!“ vybuchla jsem.

„Jenže já…,“ pokračovala přerušovaně Aneta, „já…, já jsem prostě v tom!!!“

Cesta zpátky není

Ještě ten večer se to dozvěděla Zuzka. Od Zdeňka. Prý to chtěl skončit, ale Anetino těhotenství všechno změnilo. „Tys to určitě věděla,“ křičela na mě do telefonu druhý den Zuzka, „je to přece tvoje sestra!“

Zuzka vzala kluky a odstěhovala se s nimi na druhý konec republiky. Uplynulo skoro šest let. V domě, který si vybudovali se Zdeňkem, teď bydlí moje sestra a jejich společná dcera Julie.

„Kluci sem nechtějí jezdit,“ s lítostí se mi přiznal nedávno Zdeněk. „Mají své zájmy a už jsme se odcizili, jak se málo vidíme,“ povzdechl. „Kdybych tak mohl vrátit čas zpátky! Jenže to bych zase neměl Julinku…“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Libuše (65): Dcera žije v registrovaném partnerství se ženou

Příběh Libuše (65): Dcera žije v registrovaném partnerství se ženou

Autor: podle příběhu Libuše H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 10. 2020 0:05

„My mámy jsme asi všechny stejné. Nakonec nám záleží především na tom, aby naše děti byly šťastné.…

Příběh Ely (44): Buď zhubneš, nebo se s tebou rozvedu!

Příběh Ely (44): Buď zhubneš, nebo se s tebou rozvedu!

Autor: podle příběhu Ely S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 10. 2020 0:05

„To nebyla nějaká normální nadváha, to byla morbidní obezita a závislost na jídle,“ popisuje naše…

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Autor: podle příběhu Mirky E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 10. 2020 0:05

Vždycky jsem se těšila, až si synové přivedou partnerky. Představovala jsem si, že s nimi budu mít…

Příběh Heleny (55): Moje dcera točí filmy pro dospělé

Příběh Heleny (55): Moje dcera točí filmy pro dospělé

Autor: podle příběhu Heleny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 10. 2020 0:05

Dvě děti, každé jiné. Přitom jsme Honzu i Kristýnku vychovávali stejně. Honza je úspěšný…

Příběh Jiřiny (66): Prázdná náruč tetičky Toničky

Příběh Jiřiny (66): Prázdná náruč tetičky Toničky

Autor: podle příběhu Jiřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 10. 2020 0:05

Všechny děti z naší široké rodiny milovaly prázdniny u tetičky Toničky. V parádním pokoji v…

Příběh Kristýny (40): Dítě jsem si pořídila proti vůli přítele

Příběh Kristýny (40): Dítě jsem si pořídila proti vůli přítele

Autor: podle příběhu Kristýny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 10. 2020 0:05

Na kluky jsem neměla nikdy moc štěstí. Možná je to tím, že v rodině chyběl mužský vzor. Máma…

Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Autor: podle příběhu Stáni M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 10. 2020 0:05

Nechápala jsem, co lidi na těch chlupáčích mají. V práci mě doslova rozčilovaly řeči o zvířatech.…

Příběh Olgy (55): Prokletá nemoc

Příběh Olgy (55): Prokletá nemoc

Autor: podle příběhu Olgy Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 10. 2020 0:05

„Když někomu popřeji hodně zdraví k svátku nebo narozeninám, určitě to nemyslím jako frázi,“ začíná…