
Příběh Moniky (45): Mladší sestra rozbila rodinu mému kamarádovi
Bylo mi teprve osmatřicet, když můj manžel Martin zemřel. Akutní leukémie. Zůstaly mi po něm dvě dcery a krásné vzpomínky. A taky jeho nejlepší kamarád Zdeněk.
Nejlepší přátelé
Patřili jsme do jedné party spolužáků na střední škole. Po maturitě odešel Zdeněk na vysokou a my s Martinem si našli práci a tak nějak zahnízdili v rodném městě. A to doslova, protože jsme si přestavěli dům po Martinově babičce.
Zdeněk se po škole vrátil domů a ze studií si přivezl Zuzku. Sympatická černovláska se s námi brzy spřátelila. A když pak postupně přicházely na svět děti, nejdřív naše holky, pak Zdeňkovi kluci, trávili jsme všichni spolu spoustu času a „dětské“ dovolené.
Martinova smrt naše přátelství ještě utužila. Zdeněk i Zuzka ke mně každý den chodili, pomáhali mi, brali holky na výlety a snažili se, abych přišla na jiné myšlenky.
Večírek
„Proč bys na ten večírek neměla chodit, Moni?“ přemlouvala mě Zuzka, když se blížil třídní sraz po dvaceti letech od maturity. „Musíš chodit mezi lidi, i Martin by si to tak přál,“ řekla nekompromisně. „Zdeněk se tam taky moc těší.“
Do restaurace v okresním městě, kde měl večírek probíhat, nás odvezla Zuzka. „Zpátky si vemte taxíka. A moc se neopijte,“ volala na nás, když odjížděla. – „Nabídla se Aneta, abych jí zavolala, prý stejně není zvyklá chodit spát před druhou ráno,“ odpověděla jsem.
S o deset let mladší sestrou Anetou jsme se tak nějak míjely. Bylo to věkovým rozdílem i různými zájmy. Já jsem byla rodinný typ, Aneta milovala společnost a zábavu. Vystudovala dějiny umění a pracovala jako kurátorka výstav. K rodičům jezdila tak jednou za dva až tři měsíce. Tentokrát tam byla na víkend a asi se trochu nudila. „Ségra, klidně volej i ve tři ráno,“ smála se svým nakažlivým úsměvem, „mně to fakt nevadí.“
Přeskočila jiskra?
„Tys nám nějak vyrostla, Anetko,“ vítal se ovíněný Zdeněk v noci s mou sestrou. Celou cestu domů z ní nemohl spustit oči. Aneta se smála všemu, co řekl. Pak ho políbila na rozloučenou – na můj vkus dost dlouze.
„Pěknej chlap se z toho Zdeňka vyloupl,“ poznamenala druhý den u rodinného oběda. „Elegantní, šarmantní a vtipný!“ – „A taky ženatý,“ zamračila jsem se. – „Nebuď tak upjatá,“ smála se Aneta, „to přece vím.“
„Zdeněk je teď samá služební cesta,“ povzdychla si asi zanedlouho Zuzka. „Přijede unavený a víkendy prospí. Kluci s ním chtějí hrát fotbal nebo jít na kolo, a on se vymlouvá. Dokonce mě i napadlo, jestli nemá nějakou ženskou.“ – „Prosím tě, Zdeněk?“ upřímně jsem se podivila, ale červíček pochybností se mi zavrtával do hlavy.
Jsi nezodpovědná!
Aneta začala častěji jezdit k nám a občas se přidala i na společné výlety a akce se Zuzkou a Zdeňkem. Začala jsem si všímat jakoby nenápadných doteků mezí ní a Zdeňkem i občasných dlouhých pohledů.
„Moni, potřebovala bych s tebou nutně mluvit,“ volala mi Aneta jednou večer. „Ale radši ne doma… Nezajdeme zítra někam na kafe?“ Vypadlo z ní to, co jsem šestým smyslem tušila. Zamilovala se do Zdeňka a už několik měsíců se s ním schází.
„Musíš to rychle skončit,“ utrhla jsem se na ni. „Doufám, že to Zuzka neví. Jak bych před ní vypadala…? Moje sestra, která jí rozbíjí rodinu! Víš, jak mi oba pomohli, když umřel Martin? Jsi nezodpovědná!“ vybuchla jsem.
„Jenže já…,“ pokračovala přerušovaně Aneta, „já…, já jsem prostě v tom!!!“
Cesta zpátky není
Ještě ten večer se to dozvěděla Zuzka. Od Zdeňka. Prý to chtěl skončit, ale Anetino těhotenství všechno změnilo. „Tys to určitě věděla,“ křičela na mě do telefonu druhý den Zuzka, „je to přece tvoje sestra!“
Zuzka vzala kluky a odstěhovala se s nimi na druhý konec republiky. Uplynulo skoro šest let. V domě, který si vybudovali se Zdeňkem, teď bydlí moje sestra a jejich společná dcera Julie.
„Kluci sem nechtějí jezdit,“ s lítostí se mi přiznal nedávno Zdeněk. „Mají své zájmy a už jsme se odcizili, jak se málo vidíme,“ povzdechl. „Kdybych tak mohl vrátit čas zpátky! Jenže to bych zase neměl Julinku…“
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc
Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem
Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná
Autor: podle příběhu Heleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 5. 2022 0:05„Když jsem ráno prohlížela zprávy na internetu, všimla jsem si rozhovoru k poslední knize známé…

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou
Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 5. 2022 0:05„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic
Autor: podle příběhu Karolíny Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2022 0:05Naplánovat si život dopředu se většinou nepodaří. Věci a okolnosti kolem se mění a občas zasáhne…

Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala
Autor: podle příběhu Ludmily H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 4. 2022 0:05Milovaná maminka umřela, když bylo Lídě teprve osm let. S ženou, kterou si její otec o pár let…

Příběh Evy (53): Plním si sny, možná už je pozdě
Autor: podle příběhu Evy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2022 0:05„Nechci říct, že za to může jen covid, ale je pravda, že jsem dvakrát vynechala preventivní…

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí
Autor: podle příběhu Mirky E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2022 0:05Vždycky jsem se těšila, až si synové přivedou partnerky. Představovala jsem si, že s nimi budu mít…
Komentáře