Josef Marýsek za svobodna (zdroj: archiv autorky)
Josef se postavil k situaci čelem, s tím, že si Milenu hned vezme. Pan Marýsek se pokřižoval: „Ty jako,“ nedostávalo se mu slov, „pro Krista pána, musíš?“ „Ne, políbil jsem ji jen na tvář, “ špitnul Pepa a zrudly mu uši. „Milena pojede štando pede do Tálína k mojí sestře a ty, panáčku,“ ukazoval Milenin otec na mladíka, „zmizíš zpátky do Prahy.“
Přísloví: ‚Všechno špatné je k něčemu dobré‘ se potvrdilo i v tomto případě. Dívky, které bez sebe, až na to „malé“ tajemství, nedaly ani ránu, se naučily žít každá sama za sebe. Čas je nejlepší lékař. Zlosti, ponížení a žárlivosti se obrousily hrany, dvojčatům se po sobě začalo stýskat. Milena se po roce vrátila zpět do Kamenice i s velkou krabicí nových psaníček od Josefa. Jak to tak bývá ‚zakázaná láska‘ je prý ta nejsladší. Student z Prahy jezdil za strýčkem (a Milenou) do Kamenice, někdy nasedla na vlak směr Praha Milena a tentokrát už i s Helenou. Josef sice neměl dvojče, ba ani žádného bratra, ale zato spoustu známých a kamarádů.
Helence se na procházkách Prahou dvořil Josefův spolubydlící Hynek. Znal Josefovu anabázi s Mileninými rodiči, ale protože byl absolventem vojenské školy, jen tak ničeho se nezalekl. Když se poprvé přijel do Kamenice rodičům své vyvolené představit, rok 1913 se chýlil ke konci. Tatínek byl nakonec rád, že předá starost i o trochu tvrdohlavou Helenku konečně někomu jinému. Voják – to bylo to pravé.
Politická situace v Evropě se stále vyostřovala. V únoru roku 1914 se Milčí a Helčí provdaly za Josefa a Hynka. 1. světová válka byla na spadnutí.
Oba páry měly děti až po válce. Milenina dcera Marie (moje prababička nar. roku 1920) přivedla (v roce 1942) na svět mojí babičku Věru a její dvojče Vaška. Moje maminka je jedináček a já mám opět dvojče – bráchu Petra.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
„Jako každá máma jsem se těšila, až můj syn bude dospělý,“ píše Věra. „Budeme sice každý žít svůj…
Babička o svém dětství nikdy moc nemluvila. Když jsme se jí ptali, jen mávla rukou a řekla: „Ale to…
Báječná ženská, kterou moje tchyně zkraje byla, se proměnila ve vlezlou a protivnou osobu. Málem…
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…
Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale…
I přes sebelepší snahu se výchova dětí někdy nepovede. Kombinace genů a vlivu okolí pak nepříjemně…
Jak se tohle mohlo stát v naší úplně normální rodině? Nevím, jestli jsme někde udělali chybu ve…
„Horoskopy, věštění budoucnosti a čtení z karet, to jsem dlouho považovala za někdy menší, jindy…
Komentáře