Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Mileny a Heleny (dvojčat narozených v roce 1893): Svatba? Jen obě najednou!
archiv autorky
Příběhy ze života

Příběh Mileny a Heleny (dvojčat narozených v roce 1893): Svatba? Jen obě najednou!

datum: 14. 7. 2019 0:07 autor: Podle příběhu Mileny a Heleny napsala Lada Sychrovská
Historek a lotrovin, které dvojčata prováděla, bylo hodně. Punc fantazie vypravěče je ještě umocnil. Jejich vylomeniny se od dnešních mnoho nelišily, jen kolorit času je podbarvil jinak.

„Až vyrosteme, provdáme se za stejné bratry, jako jsme my dvě a zůstaneme tak pořád spolu. Přísahej!“ šeptala kdysi pod peřinou moje praprababička Milčí (Milena). „Na svoji smrt,“ zvedla ve tmě dva prsty Helčí (Helena).

V našem rodu, přicházejí vždy ob jedno pokolení na svět dvojčata.

Člověk míní a Pánbůh mění

Hledejte ale takové bratry! Pak je tu shoda náhod a osud, či jak to nazvat. Milena, aniž by tušila, jak se to přihodilo, se zamilovala. Samotnou ji to zaskočilo. Sestry oslavily s rodiči osmnáctiny, a odpoledne na ně čekaly kamarádky. Chtěly jim popřát v zahradní restauraci na břehu řeky Kamenice, kterou provozoval příbuzný jedné z nich. Helence se ale udělalo těžko od žaludku a padl na ni bolehlav.

„Čekají tam na nás,“ nerozhodně přešlapovala Milena. „Ach jo,“ drželo se za břicho její dvojče, „musíš jít sama.“

Ještě nikdy se na takovou důležitou schůzku nerozdělily. Milčí se cítila, jako by jí polovina zůstala doma. A co čert nechtěl, objevil se tam ON.

Mysli hlavou ne kalhotami!

Restaurace u řeky patřila strýčkovi jejich kamarádky Alice. Během prázdnin mu tam vypomáhal jeho syn Josef – Aličin bratranec. Pan Marýsek držel svého syna zkrátka. „Pepane, žádné ‚techtle mechtle‘ se zákaznicemi,“ varoval ho restauratér a kuchař v jedné osobě. „Buď k nim milý, to mají mladé dámy rády. Máš před sebou ještě rok na studiích. Mysli hlavou a ne kalhotama!“

Alici ani její kamarádky ale Pepa jako žádné ‚dámy‘ nebral. Zvlášť „oslavenkyně“ slečna Milčí byla jako by sem spadla přímo z nebe.

Okamžitě se do sebe zakoukali. Začalo vzrušující dobrodružství. O jejich lásce nesměl nikdo vědět. Ani pan Marýsek, ani Milčina sestra Helčí. Tajnému románku, docela jako z ‚červené knihovny‘, dělala spojku Alice a předávala jim psaníčka. Víc než k letmým dotekům rukou a uloupené puse na tvář mezi nimi nedošlo. Léto se chýlilo ke konci, Josef se chystal zpět na studia do Prahy a Milena byla zoufalá. Trápila ji ta zrada na Heleně, Pepův odjezd a nejistá budoucnost jejich vztahu.

Ty…! Zmije jedna!

„Srdci se poručit nedá,“ přemítala v duchu Milčí, háčkovala při tom límeček na šaty a pořád dokola stejný kus párala. „Nejde ti to?! Co? Zrádkyně jedna! Ty,…ty…,“ sypala se na ni nenávistná slova. Helena nad ní stála rozkročená jako devítihlavá saň a dštila síru: „Jak jsi jen mohla… za mými zády.“ Výhružně držela v ruce Josefovu fotku a vějířek jeho milostných dopisů. „Vždyť jsme si slíbily, přísahaly…,“ křičela a plakala zároveň, „jak ses mi mohla dívat do očí? Lhát mi.“

Na Milenu všechno prasklo. Oheň na střeše byl nejen u nich doma, ale rozčílení rodiče běželi pěkně zatepla do restaurace vyčinit panu Marýskovi a jeho povedenému synovi.

Josef Marýsek za svobodna (zdroj: archiv autorky)

Musíš se ženit?

Josef se postavil k situaci čelem, s tím, že si Milenu hned vezme. Pan Marýsek se pokřižoval: „Ty jako,“ nedostávalo se mu slov, „pro Krista pána, musíš?“ „Ne, políbil jsem ji jen na tvář, “ špitnul Pepa a zrudly mu uši. „Milena pojede štando pede do Tálína k mojí sestře a ty, panáčku,“ ukazoval Milenin otec na mladíka, „zmizíš zpátky do Prahy.“

Zakázaná láska bývá ta nejsladší

Přísloví: ‚Všechno špatné je k něčemu dobré‘ se potvrdilo i v tomto případě. Dívky, které bez sebe, až na to „malé“ tajemství, nedaly ani ránu, se naučily žít každá sama za sebe. Čas je nejlepší lékař. Zlosti, ponížení a žárlivosti se obrousily hrany, dvojčatům se po sobě začalo stýskat. Milena se po roce vrátila zpět do Kamenice i s velkou krabicí nových psaníček od Josefa. Jak to tak bývá ‚zakázaná láska‘ je prý ta nejsladší. Student z Prahy jezdil za strýčkem (a Milenou) do Kamenice, někdy nasedla na vlak směr Praha Milena a tentokrát už i s Helenou. Josef sice neměl dvojče, ba ani žádného bratra, ale zato spoustu známých a kamarádů.

Konečně dvě svatby najednou

Helence se na procházkách Prahou dvořil Josefův spolubydlící Hynek. Znal Josefovu anabázi s Mileninými rodiči, ale protože byl absolventem vojenské školy, jen tak ničeho se nezalekl. Když se poprvé přijel do Kamenice rodičům své vyvolené představit, rok 1913 se chýlil ke konci. Tatínek byl nakonec rád, že předá starost i o trochu tvrdohlavou Helenku konečně někomu jinému. Voják – to bylo to pravé.

Politická situace v Evropě se stále vyostřovala. V únoru roku 1914 se Milčí a Helčí provdaly za Josefa a Hynka. 1. světová válka byla na spadnutí.

Oba páry měly děti až po válce. Milenina dcera Marie (moje prababička nar. roku 1920) přivedla (v roce 1942) na svět mojí babičku Věru a její dvojče Vaška. Moje maminka je jedináček a já mám opět dvojče – bráchu Petra.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Věry (69): Zůstala jsem úplně sama

Příběh Věry (69): Zůstala jsem úplně sama

Autor: podle příběhu Věry L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 2. 2021 0:05

„Jako každá máma jsem se těšila, až můj syn bude dospělý,“ píše Věra. „Budeme sice každý žít svůj…

Příběh babičky Marie: Pohádka o Popelce

Příběh babičky Marie: Pohádka o Popelce

Autor: podle příběhu Marie D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 27. 2. 2021 0:05

Babička o svém dětství nikdy moc nemluvila. Když jsme se jí ptali, jen mávla rukou a řekla: „Ale to…

Příběh Blanky (43): Tchyně měla klíče od našeho bytu

Příběh Blanky (43): Tchyně měla klíče od našeho bytu

Autor: podle příběhu Blanky J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 2. 2021 0:05

Báječná ženská, kterou moje tchyně zkraje byla, se proměnila ve vlezlou a protivnou osobu. Málem…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 20. 2. 2021 0:05

„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

Autor: podle příběhu Katky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 2. 2021 0:05

Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale…

Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu

Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu

Autor: podle příběhu Alice G. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 2. 2021 0:05

I přes sebelepší snahu se výchova dětí někdy nepovede. Kombinace genů a vlivu okolí pak nepříjemně…

Příběh Ilony (55): Můj syn je narkoman

Příběh Ilony (55): Můj syn je narkoman

Autor: podle příběhu Ilony J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 2. 2021 0:05

Jak se tohle mohlo stát v naší úplně normální rodině? Nevím, jestli jsme někde udělali chybu ve…

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Autor: podle příběhu Gabriely L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 2. 2021 0:05

„Horoskopy, věštění budoucnosti a čtení z karet, to jsem dlouho považovala za někdy menší, jindy…

Tip šéfredaktorky

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

6. 2. 2021 0:05 autor podle příběhu Gabriely L. napsala Alžběta Morávková