
Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila
Od té doby uplynulo dvacet let. Právě jsem odmaturovala na obchodní akademii, přede mnou byly poslední prázdniny před nástupem do práce.
Podivné setkání
Ten večer jsem seděla na lavičce na nádraží v mém rodném městě a netrpělivě vyhlížela vlak, který už měl půl hodiny zpoždění. Odjížděla jsem za svým tehdejším přítelem Luďkem do Prahy, kde pracoval, a společně jsme měli druhý den odletět na dovolenou na Mallorku.
Mladší žebrající cikánky jsem si všimla až ve chvíli, kdy se přede mnou objevila natažená ruka. Lekla jsem se, a vlastně vůbec nevím, proč jsem to udělala – vytáhla jsem peněženku a dala jí stovku. Docela překvapeně se na mě podívala a řekla: „Máte dobré srdce, děvenko. Já vám za to aspoň vyvěštím budoucnost.“ Přes moje protesty, že tomu nevěřím, uchopila mou ruku a usmála se: „Vidím cestu, asi dovolená, co?“ Přikývla jsem a pomyslela si, že se to dobře věští, když vidí vedle mě cestovní tašku. „Hm… ten člověk, co s ním zítra odjíždíte, to není ten pravý.“ V duchu jsem se usmála. S Luďkem jsem chodila třetí rok a před měsícem jsme se zasnoubili. Svatba měla být na jaře. Ale docela mě to začalo bavit.
Život se vám zamotá
„Vidím, že se vám ten život trochu zamotá. Ten blonďák, co se s ním seznámíte do konce roku, to nebude taky ten pravý, bude kromě vás mít rád i další ženy.“ Chvíli se odmlčela. „Ale štěstí přijde, když už v to ani nebudete doufat. To už ale bude napořád. Vidím uhrančivý pohled a kudrnaté vlasy…“
Víc už mi říct nestačila. Přijížděl mi vlak. Vyškubla jsem ruku z její, rychle se rozloučila, a nastoupila a vmžiku na podivnou ženu zapomněla.
Miluje jinou!
Dovolená s Luďkem se nepovedla. Jako bychom se odcizili. Pak se mi přiznal, že potkal někoho jiného. „Cítím, že to je osud, Kamilko. Mám tě rád, ale Andrejku miluju,“ vysoukal ze sebe poslední den na Mallorce. Zpáteční cestu jsem probrečela.
Nastoupila jsem do práce jako asistentka obchodního ředitele větší firmy v krajském městě. Můj šéf David byl o deset let starší charismatický muž se světlými vlasy. Občas se nade mě naklonil, někdy se mě jakoby nenápadně dotkl. Pokaždé jsem ucítila vůni luxusního jemného parfému. Po pár týdnech už jsme spolu chodili. Imponoval mi jeho rozhled, byl sečtělý, hodně toho procestoval a já jsem ho celé hodiny vydržela poslouchat. Ani jsem si vlastně nevšimla, že se mnou nikam nechodí a že společný čas trávíme jen v mé malé garsonce.
Další zklamání
Oči mi otevřela starší kolegyně: „Dlouho jsem přemýšlela, jestli ti to mám říct,“ opatrně začala. „Víš, David si začne s každou novou holkou, která sem přijde.“ Udiveně jsem na ni hleděla. „A nejsi jediná. Většinou udržuje vztah tak se dvěma nebo třema najednou.“ Nevěřila jsem jí. Červíček pochybností ale vrtal. Když mi David řekl, že na víkend odjíží, tajně jsem ho sledovala u jeho domu. V sobotu ráno vyšel ruku v ruce s atraktivní blondýnkou. V neděli s nakrátko ostříhanou zrzkou…
Tehdy jsem si vzpomněla na věštbu té cikánky z nádraží. Že by snad měla pravdu? Nesmysl! Je to prostě náhoda.
Kariéra především
Dala jsem výpověď, přestěhovala se do Prahy a našla si novou práci. Přihlásila jsem se k dálkovému studiu na vysoké škole. A zatímco jsem úspěšně studovala a postupovala v kariérním žebříčku, osobní život nic moc. Každý vztah skončil po pár měsících.
Jako finanční ředitelka zahraniční firmy jsem měla hodně práce, velkou zodpovědnost a téměř žádný volný čas. Nevadilo mi to. Už dávno jsem překročila třicítku a usoudila, že „pan dokonalý“ se pro mě asi nenarodil. Věnovala jsem se jen práci a smířila se s tím, že už se nevdám a nebudu mít rodinu.
Uhrančivé oči
V pátečním odpoledním provozu na D1 jsem píchla kolo a stála s autem v odstavném pruhu. „To se musí stát zrovna teď, když tolik pospíchám,“ nadávala jsem a zoufale hledala v telefonu kontakt na servis. „Můžu vám nějak pomoct?“ uslyšela jsem. Z auta, které vedle mě zastavilo, vystoupil štíhlý muž tak v mém věku. Všimla jsem si nejdřív jeho očí. Tmavé a takové uhrančivé. „Tak to vyměníme. To bude za chvíli,“ řekl a začal v kufru hledat nářadí.
Nic nechtěl, tak jsem ho pozvala na kafe v blízkém motorestu. Povídali jsem si, jako bychom se znali odjakživa. Kromě těch uhrančivých očí měl husté tmavé kudrnaté vlasy!
Už pět let jsme manželé a máme dvě malé děti. A já vím, že s Honzou už zůstanu napořád. Vyvěštila mi ho přece ta cikánka!
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?
Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 9. 2023 0:05„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru
Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna
Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi
Autor: podle příběhu Gábiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 9. 2023 0:05„Otěhotněla jsem před maturitou a David přišel na svět, když mi bylo pouhých devatenáct,“ začíná…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet
Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 9. 2023 0:05Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele
Autor: podle příběhu Hanky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 9. 2023 0:05Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům
Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2023 0:05„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila
Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2023 0:05Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…
Komentáře