Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

datum: 12. 1. 2020 0:05 autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková
„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila náhodná věštba jedné cikánky,“ napsala nám čtenářka Kamila.

Od té doby uplynulo dvacet let. Právě jsem odmaturovala na obchodní akademii, přede mnou byly poslední prázdniny před nástupem do práce.

Podivné setkání

Ten večer jsem seděla na lavičce na nádraží v mém rodném městě a netrpělivě vyhlížela vlak, který už měl půl hodiny zpoždění. Odjížděla jsem za svým tehdejším přítelem Luďkem do Prahy, kde pracoval, a společně jsme měli druhý den odletět na dovolenou na Mallorku.

Mladší žebrající cikánky jsem si všimla až ve chvíli, kdy se přede mnou objevila natažená ruka. Lekla jsem se, a vlastně vůbec nevím, proč jsem to udělala – vytáhla jsem peněženku a dala jí stovku. Docela překvapeně se na mě podívala a řekla: „Máte dobré srdce, děvenko. Já vám za to aspoň vyvěštím budoucnost.“ Přes moje protesty, že tomu nevěřím, uchopila mou ruku a usmála se: „Vidím cestu, asi dovolená, co?“ Přikývla jsem a pomyslela si, že se to dobře věští, když vidí vedle mě cestovní tašku. „Hm… ten člověk, co s ním zítra odjíždíte, to není ten pravý.“ V duchu jsem se usmála. S Luďkem jsem chodila třetí rok a před měsícem jsme se zasnoubili. Svatba měla být na jaře. Ale docela mě to začalo bavit.

Život se vám zamotá

„Vidím, že se vám ten život trochu zamotá. Ten blonďák, co se s ním seznámíte do konce roku, to nebude taky ten pravý, bude kromě vás mít rád i další ženy.“ Chvíli se odmlčela. „Ale štěstí přijde, když už v to ani nebudete doufat. To už ale bude napořád. Vidím uhrančivý pohled a kudrnaté vlasy…“

Víc už mi říct nestačila. Přijížděl mi vlak. Vyškubla jsem ruku z její, rychle se rozloučila, a nastoupila a vmžiku na podivnou ženu zapomněla.

Miluje jinou!

Dovolená s Luďkem se nepovedla. Jako bychom se odcizili. Pak se mi přiznal, že potkal někoho jiného. „Cítím, že to je osud, Kamilko. Mám tě rád, ale Andrejku miluju,“ vysoukal ze sebe poslední den na Mallorce. Zpáteční cestu jsem probrečela.

Nastoupila jsem do práce jako asistentka obchodního ředitele větší firmy v krajském městě. Můj šéf David byl o deset let starší charismatický muž se světlými vlasy. Občas se nade mě naklonil, někdy se mě jakoby nenápadně dotkl. Pokaždé jsem ucítila vůni luxusního jemného parfému. Po pár týdnech už jsme spolu chodili. Imponoval mi jeho rozhled, byl sečtělý, hodně toho procestoval a já jsem ho celé hodiny vydržela poslouchat. Ani jsem si vlastně nevšimla, že se mnou nikam nechodí a že společný čas trávíme jen v mé malé garsonce.

Další zklamání

Oči mi otevřela starší kolegyně: „Dlouho jsem přemýšlela, jestli ti to mám říct,“ opatrně začala. „Víš, David si začne s každou novou holkou, která sem přijde.“ Udiveně jsem na ni hleděla. „A nejsi jediná. Většinou udržuje vztah tak se dvěma nebo třema najednou.“ Nevěřila jsem jí. Červíček pochybností ale vrtal. Když mi David řekl, že na víkend odjíží, tajně jsem ho sledovala u jeho domu. V sobotu ráno vyšel ruku v ruce s atraktivní blondýnkou. V neděli s nakrátko ostříhanou zrzkou…

Tehdy jsem si vzpomněla na věštbu té cikánky z nádraží. Že by snad měla pravdu? Nesmysl! Je to prostě náhoda.

Kariéra především

Dala jsem výpověď, přestěhovala se do Prahy a našla si novou práci. Přihlásila jsem se k dálkovému studiu na vysoké škole. A zatímco jsem úspěšně studovala a postupovala v kariérním žebříčku, osobní život nic moc. Každý vztah skončil po pár měsících.

Jako finanční ředitelka zahraniční firmy jsem měla hodně práce, velkou zodpovědnost a téměř žádný volný čas. Nevadilo mi to. Už dávno jsem překročila třicítku a usoudila, že „pan dokonalý“ se pro mě asi nenarodil. Věnovala jsem se jen práci a smířila se s tím, že už se nevdám a nebudu mít rodinu.

Uhrančivé oči

V pátečním odpoledním provozu na D1 jsem píchla kolo a stála s autem v odstavném pruhu. „To se musí stát zrovna teď, když tolik pospíchám,“ nadávala jsem a zoufale hledala v telefonu kontakt na servis. „Můžu vám nějak pomoct?“ uslyšela jsem. Z auta, které vedle mě zastavilo, vystoupil štíhlý muž tak v mém věku. Všimla jsem si nejdřív jeho očí. Tmavé a takové uhrančivé. „Tak to vyměníme. To bude za chvíli,“ řekl a začal v kufru hledat nářadí.

Nic nechtěl, tak jsem ho pozvala na kafe v blízkém motorestu. Povídali jsem si, jako bychom se znali odjakživa. Kromě těch uhrančivých očí měl husté tmavé kudrnaté vlasy! 

Už pět let jsme manželé a máme dvě malé děti. A já vím, že s Honzou už zůstanu napořád. Vyvěštila mi ho přece ta cikánka!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jany (62): Jak mám říct dospělému synovi, že je adoptovaný?

Příběh Jany (62): Jak mám říct dospělému synovi, že je adoptovaný?

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 4. 2020 0:05
Příběh Vlaďky (52): Útěk ze zlaté klece

Příběh Vlaďky (52): Útěk ze zlaté klece

Autor: podle příběhu Vlaďky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 3. 2020 0:05
Příběh Hany (64): Žila jsem se schizofrenikem

Příběh Hany (64): Žila jsem se schizofrenikem

Autor: podle příběhu Hany R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 3. 2020 0:05
Příběh Zuzany (33): Šéf

Příběh Zuzany (33): Šéf

Autor: podle příběhu Zuzany Č. napsala Jana Hradilová, Datum: 22. 3. 2020 0:05
Tip šéfredaktorky

Martina Reimerová: „Pomáhám ženám řešit jejich trápení a nejistoty.“

25. 3. 2020 0:05 autor Eva Zelinková