
Příběh Gábiny (38): Guru Adam Amon N.
„Moje spermie jsou O.K.,“ hodil na stůl kus papíru manžel a prásknul za sebou dveřmi. Chápala jsem ho, ale dítě jsme si přece přáli oba.
„Já jsem v pořádku, on je v pořádku, tak sakra, kde je zakopaný pes?“ zuřivě jsem míchala kafe, až lžička bušila do hrnku jako srdce zvonu do jeho těla. „Gábi,“ chytila mě za ruku Magda, „třeba je to, ehm,“ poposedla si, „no v psychice. Tak moc chcete, až se to nedaří.“
Návrh – změna prostředí
„Znám holku, která otěhotněla jen na Krétě. Fakt,“ vyprávěla dál Magda, „a mají tři děti.“ „Nám by nepomohlo, ani kdyby nás vystřelili na Měsíc,“ snažila jsem se to zlehčit. „A co Adam?“ ťukla se kamarádka do čela „že mě to hned nenapadlo! No jasně, to je ten úžasnej léčitel od nás z jižních Čech. Odbourává stres, napětí, všechny ty ženské problémy. Bylinky, dýchání, cviky, bubínky…“ Kroutila jsem hlavou, ale červíček zvědavosti ve mně začal hlodat.
Zkusit se má všechno
Doma jsem to navlékla tak, že pojedu s Magdou na chalupu. O léčiteli jsem neřekla ani slovo. Všechno začalo až příliš pohádkově. Na hladině rybníka se zrcadlily vrby a oblý štít selského stavení jako na obrázku od Lady. „Adam Amon,“ otevřely se vrata, a přivítal mě asi pětatřicetiletý kluk. Znejistěla jsem. Léčitele jsem si představovala spíš jako venkovského strejdu s pytlíky sušených bylin navěšenými kolem pasu. Pohledem jako by mě rentgenoval. Obejmul mě a srdečný stisk ruky rázem odboural všechny moje obavy.
Klára, Monika, Zuzka a já
„Týden tu strávíte čtyři. Máte podobné problémy, ach vy ženy,“ zvedl ruce k nebesům a hlasitě vydechl, „stres, napětí a zábrany, které dusí vaši ženskost, necháte za těmito dveřmi. Odejdeš,“ přešel hned na tykání, „jako úplně jiný člověk.“ Po dvoře pobíhaly slepice a na žebříku se vyhřívala kočka. Adam Amon mi představil dívky v dlouhých splývavých šatech. Zvedly ke mně plaché pohledy a pohladily mě po tváři. Zdály se mi trochu mimo, ale zářil z nich nevýslovný klid.
Večeře s vůní bylinek a rej bubínku
No co, týden na venkovském dvorku zvládnu, alespoň si vyčistím hlavu. Ukázal mi kuchyň s kachlovými kamny a místnost s několika rohožemi. „Nespíte snad tady všichni pohromadě?“ ptala jsem se žertem. „Gábi, jsme tu jako jedna rodina. A já se budu snažit každé z vás odbourat příčinu vašich problémů.“ Se zatajeným dechem jsem procházela stavením. Půda voněla nekonečnou řadou svazků sušících se bylinek a kytek. Po večeři, k níž byly placičky se zvláštní bylinkovou příchutí zapíjené pročisťujícím odvarem, léčitel prsty rozvibroval podmanivý zvuk bubínků. Ženy se pohybovaly v jeho rytmu. Křečovitě jsem se usmála. „Přidej se k nim, nestyď se, nech volně proudit svoji energii.“ Zvedl mě jako pírko a postavil se mezi nás. Kroužily jsme kolem něj jako můry kolem světla.
Lehká jako pták
To, co mi zprvu připadalo jako uhozené, se mi začalo líbit. Na nic nemyslet, jen se v rytmu svého srdce a bubínků kolíbat sem a tam. Vnímala jsem jen nádherné měnící se barvy, omamnou vůni a pohyb, který byl stále pomalejší a vláčnější…
A najednou blik. Kde to jsem? S trhnutím jsem otevřela oči. Kolem mě bylo nekonečné ticho a tma. Pomalu mi naskakovaly myšlenky. Léčitel, večeře, tanec… ležela jsem na rohoži v podobných šatech, jako měly ostatní. Žaludek se mi houpal jako na lodi a chtělo se mi strašně čurat. Šátrala jsem kolem sebe, až jsem narazila na Adama. Seděl vedle mě a prstem na puse ukazoval, abych ostatní nevzbudila. Odvedl mě na záchod, ještě před ním mi pohladil bříško a pošeptal: „Tahle krása že by nerodila?“
Co je sen a co skutečnost?
Ráno se mi všechno pletlo. Meditační cvičení mě moc neprobralo, pak přišlo něco na způsob orientálních tanců na prokrvení pánevního dna, inhalace vonných kapek na uvolnění napětí a zase ty bubínky. Večer jsem si většinou ani neuvědomovala, jak jsem se dostala na rohož. Asi čtvrtý den ráno – trochu jsem ztratila pojem o čase – se mi udělalo trochu špatně. Ten den jsem nespolkla ani sousto, pila jsem jen kohoutkovou vodu. Bolela mě hlava a všechno jsem viděla trochu rozmazaně, ale přesto jaksi „ostřeji“. Nechali mě ležet, ale z toho, co jsem viděla, mě polévalo horko.
Smlouva s ďáblem
Adam Amon souložil s Klárou?! Za chvíli jsem ho zahlédla mazlit se s Monikou… Holky se chovaly jako oživlé loutky, nechaly si úplně všechno líbit. Proboha!!! Dělala jsem to s ním také?! Nééé!!! Musel nás něčím nadopovat. Pryč! Okamžitě! Proplížila jsem se k hlavní bráně a utíkala k Magdině chalupě. „Magdo…,“ vychrlila jsem na ni hned všechna svá podezření. „Ále, bůh ví, cos viděla,“ mávla rukou.
Do konce týdne jsem zůstala u ní a domů se vrátila skutečně osvěžená. Příroda jižních Čech má opravdu kouzelnou moc.
S manželem jsme se už na sebe těšili. A co víc… měsíc na to jsem zjistila, že jsem těhotná! Obrovskou radost zastínil tíživý pocit. Nepodepsala jsem také svým způsobem smlouvu s ďáblem? Zvládnu žít v té nejistotě?!
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Další články z rubriky

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?
Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 9. 2023 0:05„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru
Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna
Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi
Autor: podle příběhu Gábiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 9. 2023 0:05„Otěhotněla jsem před maturitou a David přišel na svět, když mi bylo pouhých devatenáct,“ začíná…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet
Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 9. 2023 0:05Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele
Autor: podle příběhu Hanky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 9. 2023 0:05Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům
Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2023 0:05„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila
Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2023 0:05Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…
Komentáře